Č. 11057.

Pojištění nemocenské: Pojistná povinnost bratra majitele podniku, činného v podniku na základě smlouvy služební nebo smlouvy společenské?
(Nález ze dne 9. února 1934 č. 2657.) Věc: Jan K. v B. proti zemskému úřadu v Praze (za zúč. okr. nemoc, pojišťovnu v B. adv. Dr. Lev Winter z Prahy) o nemocenské pojištění.
Výrok: Na ř. rozhodnutí se zrušuje pro vadnost řízení.
Důvody: Výměrem ze 17. června 1930 vyhověl okr. úřad v Blatné stížnosti Jana K., stavitele v B., na výměr okr. nemoc, pojišťovny v B. z 24. září 1929, kterým byl uznán povinným doplatiti pojišťovně za svého bratra Františka K. za dobu od 1. ledna 1921 do 31. srpna 1929 pojistné nemocenské podle VIII. třídy mzdové podle zák. č. 689/20 Sb. částkou 3.744 Kč. Okr. úřad v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že pojišťovna neprokázala existenci služebního poměru, a zjistil ze souhlasné výpovědi bratří K., osvědčené též sdělením berní správy v Blatné, že není v daném případě odváděna důchodová daň srážková za Františka K., není tento odkázán na mzdu, nýbrž stálý zdroj výdělku a obživy mu zajišťovala během sporného období kapitálová účast na podniku bratrově, v jehož společné domácnosti žije. Tyto úvahy vedly okr. úřad k popření pojistné povinnosti a tím ke zrušení platebního výměru pojišťovny.
Odvolání okr. nemoc, pojišťovny v B. podanému z tohoto výměru okr. úřadu vyhověl zem. úřad v Praze nař. rozhodnutím, zrušil napadený výměr a potvrdil platební výměr okr. nemoc, pojišťovny, uznav, že František K. vykonával u svého bratra Jana K. služby na základě smluveného poměru služebního a podléhal tudíž pojistné povinnosti podle § 2 zák. č. 221/24 Sb. V důvodech se praví: »Z druhu podnikání, v němž byl František K. zaměstnán, se podává, že veškeré práce musely býti podřízeny a vázány na rozkazy podnikatele, a tím byl ve všech zjištěných případech nesporně Jan K. Nutno tedy míti za to, že měl-li František K. na stavbách svého bratra dozor, musel podléhati pokynům k vedení stavby Jana K., který zodpovídal za vedení stavby. Byť se zřetelem k blízkému poměru příbuzenskému obou tyto pokyny dály se pravděpodobně v soukromí a třebas ve formě vzájemných porad, neubírá jim tato okolnost na povaze příkazů zaměstnavatele vůči zaměstnanci. Okolnost, že František K. za práce pro bratra konané nedostával mzdy, je pro posouzení věci nerozhodnou, ježto mzda vůbec není nutným pojmovým znakem smlouvy služební. Dlužno tedy míti za to, že mezi oběma bratry byla uzavřena smlouva služební.«
Na toto rozhodnutí podal stížnost k nss Jan K. Vytýká, že úsudek žal. úřadu, že mezi Janem a Františkem K. byla uzavřena mlčky smlouva služební, nemá opory v provedeném šetření. Vyloživ ve stížnosti předem podstatu pracovního poměru — předpokladu to nemocenské pojistné povinnosti ve smyslu vývodů nál. Boh. A 8001/29 — dovozuje, že v daném případě, jak z výpovědí st-le i Františka K. vyplývá, běželo o společenskou účast tohoto na podniku st-lově, a nebylo tu podřízenosti poměru služebního, neboť vykonávání prací samo o sobě neopodstatňuje ještě domněnku, že byla mlčky uzavřena smlouva služební, zvláště když obě smluvní strany souhlasně to popírají a uvádějí znaky, které nasvědčují pravému opaku. Stížnost poukazuje také na to, že nepopřeným a nevyvráceným zůstalo zjištění okr. úřadu v Blatné, že stálým zdrojem výdělku a obživy Františka K. byla kapitálová účast na podniku bratrově, a že také přesvědčivé výpovědi zaměstnanců ukazují, že František K. nebyl na stavbách svého bratra zaměstnán jako polír, nýbrž že se strany zaměstnanců považován byl jeho poměr za společenskou účast na podniku bratrově. Ježto nebylo prokázáno, že v daném případě jde o poměr pracovní, jest podle názoru stížnosti nař. rozhodnutí též nezákonné.
O stížnosti uvážil nss toto:
Okr. nemoc, pojišťovna v B. v daném případě předepsala st-li nemocenské pojistné příspěvky podle nemoc. zák. z 30. března 1888 č. 33 ř. z. (ve znění zák. z 22. prosince 1920 č. 689 Sb.), resp. podle zák. z 1. července 1926 č. 117 Sb., jak je zřejmo z platebního výměru vpředu citovaného a z vyjádření pojišťovny z 27. listopadu 1929, uloženého při správních spisech. Nař. rozhodnutí vyslovuje, že František K. podléhá pojistné povinnosti podle § 2. zák. z 9. října 1924 č. 221 Sb. (ve znění zák. č. 184/28 Sb.), ač mělo pojistnou povinnost jmenovaného posouditi podle § 1 uvedeného zák., jenž platil v období před účinností zák. č. 221/24 Sb. všeobecně a po tomto dni byl zachován v platnosti zákonem č. 117/26 Sb. pro okruh pojištěnců uvedených v § 1 tohoto zák., mezi něž podle nepopřeného zjištění pojišťovny patřil i František K.
Než v tomto pochybení nemohl nss spatřovati důvod ke zrušení nař. rozhodnutí, poněvadž se cit. normy neliší ve skutkových předpokladech a právních pojmech, pokud zde přicházejí v úvahu. Na sporu jest pouze otázka, zdali byl mezi Janem K. jako zaměstnavatelem a Františkem K. jako zaměstnancem v období od 1. ledna 1921 do 31. srpna 1929 poměr služební, který jest předpokladem pojistné povinnosti podle obou citovaných norem.
Obě strany jsou zajedno v tom, že poměr služební, který cit. normy nedefinují, není v podstatě nic jiného, nežli poměr založený na smlouvě služební, jež vzniká podle § 1151 o. z. o., zaváže-li se někdo konati jinému po nějaký čas služby; podstatným znakem smlouvy služební, tedy i služebního poměru, jest na straně zaměstnancově smluvní závazek konati služby a z toho vyplývající poměr podřízenosti a vázanosti na rozkazy zaměstnavatelovy (sr. Boh. A 4330/25, 8001/29).
Jest nesporno, že František K. vykonával ve sporném období práce na stavbách, jež prováděl Jan K. jakožto oprávněný živnostník. Žal. úřad došel k úsudku, že práce ty byly konány na základě služebního poměru, jenž byl založen mezi Janem K. jako zaměstnavatelem a Františkem K. jako zaměstnancem smlouvou služební uzavřenou mlčky. Úsudek ten čerpal z okolnosti, že Jan K. byl ve všech zjištěných případech podnikatelem, zodpovědným za vedení stavby, a z okolnosti této dovodil, že nutno míti za to, že, měl-li František K. na stavbách svého bratra dozor, musel podléhati pokynům k vedení stavby Jana K., který zodpovídal za vedení stavby.
Je sice pravda, že smlouvu služební lze uzavříti nejenom výslovným ujednáním smluvních stran, nýbrž i mlčky činy konkludentními; leč v daném případě nelze již z toho, že Jan K. byl živnostníkem, zodpovědným za řádné provedení stavby podle § 50 stav. řádu a zák. z 26. prosince 1893 č. 193 ř. z., a že stavby musely býti prováděny pod jeho řízením a podle jeho pokynů, usuzovali na uzavření smlouvy služební činy konkludentními, neboť postavení stavitele na půdě veřejného práva neodůvodňuje ještě samo o sobě nutně závěr, že by jiné osoby na stavbě zaměstnané mohly býti činný jinak, nežli ve služební závislosti k zodpovědnému staviteli. Důkazem toho jsou četné případy krytí neoprávněného provozování živností stavebních, kdy osoba krytá již pojmově není ve služebním poměru k osobě kryjící, převzavší zodpovědnost vůči úřadu. Není tím ani vyloučeno na příklad, aby na stavbě se nezúčastnil stavebník sám, nebo některá osoba, která provádí jí svěřené práce nikoliv na základě poměru služebního, nýbrž na základě poměru společenského, smlouvy zmocňovací, poměru rodinného a pod.
Z úvahy, na níž nař. rozhodnutí jest vybudováno, neplyne tedy důsledně, že by tu byla vázanost Františka K. na rozkazy st-lovy ze smlouvy služební, zvláště když bylo st-lem během řízení tvrzeno a dokazováno, že účast bratra Františka na jeho stavbách je výronem poměru společenského a když žal. úřad sám zjistil, že František K. za svoji činnost na bratrových stavbách nedostával mzdy, kterážto okolnost, byť i pojmově nevylučovala existenci smlovy služební, přece jest důležitým indicem, je-li sporná existence smlouvy služební, indicem mluvícím proti domněnce, že jde o uzavření smlouvy služební mlčky, poněvadž z ustanovení § 1152 o. z. o. plyne, že smlouva služební je zpravidla smlouvou úplatnou.
Ježto žal. úřad jinak nedovodil, že mezi jmenovanými došlo k uzavření smlouvy služební mlčky, bylo přisvědčili stížnosti, že závěr ten nemá dostatečné opory ve spisech a nezbylo než nař. rozhodnutí zrušiti podle § 6 zák. o ss.

Citace:

Č. 11057. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 416-419.