Č. 11038.

Dávka z přírůstku hodnoty nemovitostí: * Byl-li k žádosti vyměřujícího úřadu nařízen, soudní odhad nemovitosti za účelem zjištění hodnoty ve smyslu § 17 odst. 4 dávk. prav. a byl-li poplatník o tom vyrozuměn, nemůže již vyměřující úřad — upustě od svého návrhu na soudní odhad — hodnotu tu bez souhlasu poplatníka stanovití na základě udání strany ve smyslu odst. 2 § 17 dávk. prav.
(Nález ze dne 1. února 1934 č. 1404.)
Prejudikatura: Boh. A 4927/25.
Věc: Vojtěch a Anežka L. v P. proti zemskému úřadu v Brně o dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí.
Výrok: Nař. rozhodnuti se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Kupní smlouvou z 27. března 1925 koupili st-lé od Josefy M. nemovitosti ve smlouvě blíže označené za cenu trhovou 10.000 Kč. Když zcizitelka během vyměřovacího řízení stala se nezvěstnou (zemřela), zahájeno bylo vyměřovací řízení se st-li jako nabyvateli nemovitosti. V přiznání k dávce udali st-lé jako obecnou hodnotu nabývací k 22. červenci 1919 částku 8.000 Kč a jako hodnotu zcizovací částku 10.000 Kč. Když úřad na to oznámil st-lům, že hodlá vžiti hodnoty 4.500 Kč a 18.000 Kč, a st-lé projevili s hodnotami těmito nesouhlas, požádal vyměřovací úřad dne 11. června 1929 okresní soud v Zábřehu, aby obecná hodnota nemovitosti ke dni nabytí (22. července 1919) a ke dni zcizení (27. března 1925) byla zjištěna soudním odhadem. Usnesením okresního soudu v Zábřehu z 12. října 1929 byla pak stanovena obecná hodnota nemovitosti ke dni zcizení, t. j. 27. března 1925 na 23.900 Kč, a bylo vysloveno, že stanoveni obecné hodnoty ke dni nabytí, t. j. 22. července 1919, odpadá, ježto zástupce mor. zem. výběrčího úřadu v Brně při odhadu samém od zjištění ceny nabývací (recte hodnoty) upustil.
Na to vyměřil vyměřující úřad st-lům záručním platebním rozkazem ze 17. ledna 1930 dávku z přírůstku hodnoty nemovitostí, při níž vzal za základ jako nabývací hodnotu k 22. červenci 1919 částku 8.000 Kč podle údajů st-lů v přiznání k dávce, a jako zcizovací hodnotu k 27. březnu 1925 částku 23.900 Kč, zjištěnou soudním odhadem.
Odvolání, v němž st-lé namítali, že vyměřovací úřad nebyl oprávněn upustiti od zjištění obecné hodnoty ke dni nabytí, když sám požádal již soud o zjištění této hodnoty soudním odhadem, bylo zamítnuto rozhodnutím okr. úřadu v Zábřehu z 30. ledna 1931 jako bezdůvodné z důvodu, že vyměřovací úřad byl oprávněn vžiti za základ pro vyměření dávky nabývací hodnotu přiznanou stranou a zcizovací hodnotu zjištěnou soudním odhadem, neboť, má-li se vžiti za základ obecná hodnota nabývací neb zcizovací, rozhoduje vyměřovací úřad podle § 7 a 9 dávk. prav. podle volného uvážení. K tomu ještě podotkl okr. úřad, že v zájmu veřejném musí vyměřovací úřad dbáti toho, aby cena zcizovací nebyla nižší než je skutečná její hodnota v době zcizení, ale naopak, aby cena nabývací nebyla vyšší než je skutečná její obecná hodnota v době nabytí. Jsou-li obě přiznané ceny, jak nabývací tak zcizovací, přiznány stranou podle volného uvážení vyměřovacímu úřadu cenou příliš nízkou, jest v zájmu veřejném, aby vyměřovací úřad dal zjistiti pouze skutečnou obecnou cenu zcizovací, jelikož nízká cena nabývací nemůže poškoditi veřejné zájmy, a strana, která přiznala příliš nízkou cenu nabývací, učinila tak na vlastni nebezpečí. Rovněž další odvolání zamítl žal. úřad nař. rozhodnutím z důvodů rozhodnutí okr. úřadu, k nimž podotknuto, že námitka, že i nabývací hodnota měla býti zjištěna soudním odhadem, není opodstatněna. Neboť okolnost, že vyměřující úřad měl původně pochybnosti o přiměřenosti hodnoty udané stranou v přiznáni k dávce, nemá nezbytně za následek, že by tato hodnota musila býti vyšetřena soudním odhadem. Nutnost takového odhadu odpadá, dospěl-h vyměřující úřad v pozdějším stadiu řízení k přesvědčení, že hodnota udaná stranou v přiznání jest přiměřená. V takovém případě není také nutno, aby ohledně této hodnoty se stranou vyjednával, ježto hodnoty v přiznání uvedené může úřad vždy vžiti za základ vyměření dávky, pokud nebyly soudním odhadem stanoveny hodnoty jiné.
O stížnosti na rozhounutí to pro nezákonnost podané, uvážil nss toto:
Žal. úřadu jest přisvědčiti, že vyměřovací úřad rozhoduje podle svého volného uvážení o tom, zda má býti vzata za základ obecná hodnota nemovitosti místo ceny (§ 7 a 9 dáv. pravidel). Rozhodne-li se však úřad jednou pro hodnotu, pak platí pro něho předpis § 17 dávk. prav. o tom, jak se hodnota vyhledává. Předpis ten stanoví v odst. 2, že vyměřující úřad, má-li za to, že udání strany jest správné, vyměří dávku. Není-li tomu tak, oznámí straně, jakou částku míní vžiti za základ při vyšetření přírůstku, urče lhůtu, aby se o tom vyjádřila. Odst. 4 § 17 dávk. prav. pak ustanovuje, že projeví-li strana ve lhůtě jí dané nesouhlas o výši jí sdělené hodnoty, dá vyměřující úřad vyšetřiti hodnotu, nebylo-li docíleno dohody, soudním odhadem.
Ustanovení toto nelze ovšem vykládati tak striktně, že by úřad musel přistoupiti ke zjištění hodnot soudním odhadem v každém případě, kdy strana projevila ve lhůtě jí dané nesouhlas s výší hodnoty úřadem jí sdělené, neboť pouhá okolnost, že úřad nepokládal původní udání strany v přiznání za správné a z toho důvodu sdělil straně částku, kterou míní vžiti za základ, nepřekáží ještě sama o sobě tomu, aby úřad, když strana vyslovila nesouhlas, upustil od svého původního stanoviska a vrátil se k tomu, co již původně mohl učiniti, totiž aby uznal udání strany v přiznání obsažené o nabývací hodnotě za správné (srov. Boh. A 4927/25).
Tuto volnost má však vyměřující úřad pouze potud, pokud nezahájí další stadium řízení podle § 17 prav. Neupustí-li totiž od svých pochybností o správnosti udání strany o hodnotě, nýbrž rozhodne-li se pro zjištění obecné hodnoty soudním odhadem ve smyslu odst. 4 § 17 dávk. prav. tím, že požádá za vyšetření hodnoty soud, a bylo-li toto rozhodnutí úřadu vyměřovacího straně dáno na vědomí tím, že byla soudem o nařízeném odhadu vyrozuměna, pak je zjištění hodnoty zůstaveno výhradně soudu, a nemůže proto již vyměřovací úřad — upustě od svého návrhu na soudní odhad — hodnotu tu bez souhlasu poplatníka stanovití na základě udání strany ve smyslu odst. 2 § 17 dávk. prav.
Opačný právní názor, na němž je založeno nař. rozhodnutí, není ve shodě se zákonem.

Citace:

Č. 11038. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 369-371.