Č. 11310.

Tiskové právo: * Prodej tiskopisů na ulicích (t. zv. kolportáž) je podle odst. 1 § 23 tisk. zák. č. 6/1863 ř. z. bezvýjimečně zakázán (před účinností zák. č. 126/1933 Sb.).
(Nález ze dne 26. května 1934 č. 9321.)
Věc: Antonín Sch. v L. proti zemskému úřadu v Praze o pouliční prodej časopisů.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Výměrem ze 4. července 1932 nevyhověl okr. úřad v Mostě na základě ustanovení 1. odst. § 23 zák. o tisku ze 17. prosince 1862 č. 6 ř. z. z r. 1863 st-lově žádosti o povolení k pouličnímu prodeji časopisu »Internationale« v obvodu města M.
Zem. úřad v Praze nař. rozhodnutím nevyhověl odvolání podanému proti uvedenému výměru, a to proto, že vzhledem k ustanovení 1. odst. § 23 cit. zák. o tisku, podle něhož choditi se spisy tištěnými po domech, vyvolávati, rozdávati a prodávati je mimo místnosti řádně k tomu ustanovené jest zakázáno, nelze nějaké povolení k pouličnímu prodeji tiskopisů vůbec uděliti.
O stížnosti podané na toto rozhodnutí uvážil nss toto:
Nař. rozhodnutí bylo vydáno v roce 1932, tedy před účinností zák. z 10. července 1933 č. 126 Sb., kterým byly změněny a doplněny zákony tiskové, zejména také sporné ustanovení § 23 tisk. zák. ze 17. prosince 1862 č. 6 ř. z. z r. 1863; nelze proto v konkrétním případě přihlédnouti k ustanovením zák. č. 126/1933 Sb., nýbrž musí býti sporná věc posuzována jen podle znění 1. odst. § 23 tisk. zák. č. 6/1863 ř. z.
Text tohoto odstavce ve znění podle tehdejších předpisů autentickém jest tento: »Das Hausieren mit Druckschriften, das Ausrufen, Verteilen und Feilbieten derselben ausserhalb der hiezu ordnungsmässig bestimmten Lokalitäten und das Sammeln von Pránumeranten oder Subskribenten durch Personen, welche nicht mit einem hiezu von der Sicherheitsbehörde besonders ausgestellten Erlaubnisscheine versehen sind, ist verboten.«
Z tohoto znění plyne, že choditi s tiskopisy po domech je zakázáno bezvýjimečně, vyvolávati, rozdávati a prodávati tiskopisy je zakázáno mimo místnosti k tomu řádně stanovené, takže prodej tiskopisů na ulici je zcela zakázán, a sbírání předplatitelů a upisovatelů je dovoleno jen, jsou-li sběratelé osoby, které mají k tomu zvláštní povolení bezpečnostního úřadu, jinak je sbírání předplatitelů a upisovatelů zakázáno. Podle toho, t. zv. kolportáž je bezvýjimečně zakázána (srov. Liszt, Lehrbuch des österr. Pressrechts 1878, str. 105 násl., Storch, čl. »Pressrecht« v Mischler-Ulbrichově »Österr. Staatsworterbuch«).
Správnost tohoto výkladu potvrzuje ustanovení 2. odst. § 3 tisk. zák., podle něhož spisy vydané vlastním nákladem lze prodávati jen v obydlí vydavatele nebo v jiné místnosti jedině k tomu určené, dále ustanovení odst. 5 § 3 tisk. zák. v souvislosti s ustanovením § 2 zák. z 9. července 1894 č. 161 ř. z., podle něhož povolení k prodeji tuzemských periodických tiskopisů lze uděliti jen pro místnost úřadu oznámenou a k prodeji určenou; správnost výkladu toho plyne též z ustanovení § 12 instrukce k tisk. zák., jež zná jen povolení pro sběratele předplatitelů a upisovatelů, nikoli však povolení k provozování volné kolportáže. Konečně sluší poukázati na cís. nař. z 11. srpna 1914 č. 215 ř. z., kterým byla vláda zmocněna povolovati vyvolávání, rozdělování a prodej (kolportáž) zvláštních vydání periodických tiskopisů se zprávami, které souvisejí s válečnými událostmi a podle stávajících předpisů vůbec smějí býti uveřejňovány, vázati povolení na podmínky, jakož i upraviti provozování kolportáže. Právě vydání tohoto zák. ustanovení potvrzuje správnost výkladu 1. odst. § 23 tisk. zák., jak byl výše podán.
Na tomto právním stavu nebylo nic změněno ani ustanovením § 113 odst. 1 věty 1 úst. listiny, podle něhož »svoboda tisku .... je zabezpečena«, když úst. listina, nepodávajíc sama bližšího výkladu pojmu »svobody tisku« (nehledíc k ustanovení § 113 odst. 1 věty 2 úst. list. o předběžné censuře), ponechává bližší určení obsahu této »svobody« normám jiným. V konkrétním případě odepřel úřad I. stolice výměrem ze 4. července 1932 uděliti st-li povolení k pouličnímu prodeji časopisu »Internationale«. Jestliže žal. úřad tento výměr nař. rozhodnutím potvrdil, vysloviv, že vzhledem k ustanovení 1. odst. § 23 tisk. zák. č. 6/1863 ř. z. povolení k pouličnímu prodeji tiskopisů vůbec uděliti nelze, jednal ve shodě se zákonem.

Citace:

Č. 11310.. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 1117-1119.