Č. 11014.

Řízení správní. — Církevní věci: * Výměr okresního úřadu, jímž za platnosti nař. č. 8/1928 Sb. odmítnuto bylo jako nepřípustné odvolání, podané proti rozhodnutí téhož úřadu, nařizujícímu exekuční vymáhání církevní daně a označenému správně jako konečné, nepodléhá odvolání na zemský úřad (§ 126 spr. ř., čl. 8 odst. 1 org. zák.).
(Nález ze dne 24. ledna 1934 č. 22.840/33.)
Prejudikatura: neodporuje Boh. A 10.383/32.
Věc: Evžen K. v N. proti okresnímu úřadu ve Zlatých Moravcích o vymáhání církevní daně. Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: K žádosti církevního výboru v H. o exekuční vymožení nedoplatků na církevních daních mezi jinými též na vdově po Juliu K., vydal okr. úřad ve Zlatých Moravcích proti potomkům zemřelé vdovy po Juliu K. výměr ze 7. ledna 1931, jímž nařídil ve smyslu §§ 90—100 vl. nař. č. 8/1928 provedení politické exekuce pro nedoplatek církevní daně 7.446 Kč, předepsané na základě povolení apoštolské administratury v Trnavě. V důvodech bylo uvedeno: »Protože bylo hodnověrně dokázáno, že k daňovému základu z r. 1928 bylo apoštolskou administraturou v Trnavě povoleno vybírání 2.000% ní církevní daně a jmenovaný částku na něho připadající řádně nesplatil, je tu exekuční titul ve smyslu § 90 odst. 2 vl. nař. č. 8/28 a na řádně podaný návrh musel okr. úřad exekuci naříditi.« Ve výměru bylo uvedeno, že odvolání proti němu není přípustné.
Proti tomuto výměru podal odvolání Evžen K. jako dědic zemřelé vdovy po Juliu K., se žádostí, aby předloženo bylo zem. úřadu v Bratislavě k rozhodnutí.
Nař. výměrem odmítl okresní úřad v Zlatých Moravcích ve smyslu § 78 nař. č. 8/28 odvolání toto jako nepřípustné z toho důvodu, že napadeným výměrem byl st-l poučen o tom, že odvolání proti tomuto výměru je nepřípustné, což se zakládá na § 126 nař. č. 8/28. Nebyl proto st-l podle tohoto poučení oprávněn podávati odvolání, které muselo býti takto z úřední moci odmítnuto. Při tom byl st-l poučen, že ani proti tomuto výměru není cestou instanční řádného opravného prostředku.
Uvažuje o stížnosti proti tomuto rozhodnutí podané zabýval se nss z moci úřední především otázkou, bylo-li nař. rozhodnutí vydáno úřadem k tomu příslušným a jsou-li zde předpoklady jeho kogniční činnosti.
Nař. rozhodnutím bylo vysloveno, že odvolání proti rozhodnutí téhož okr. úřadu, jímž nařízeno bylo k žádosti církevního výboru v H. proti dědicům vdovy po Juliu K. exekuční vymáhání církevní daně, je nepřípustné. Šlo tu tedy o určité stadium politického exekučního řízení a jsou tedy směrodatný — vzhledem k tomu, že jak nař. rozhodnutí, tak i rozhodnutí okr. úřadu, proti němuž odvolání směřovalo, bylo vydané za platnosti vl. nař. č. 8/28 — v prvé řadě předpisy části druhé cit. vlád. nař.
Podle § 97 cit. nař. platí pak pro politické řízení exekuční, pokud se z druhé části cit. nařízení jinak nepodává, obdobně předpisy části prvé. Ježto pak v otázce, který úřad má odmítnouti odvolání, jež není přípustné, nemá část druhá cit. nařízení žádných předpisů, dlužno se proto ve smyslu § 97 obrátiti na § 78 cit. nař., podle něhož tímto úřadem je ten, u něhož má býti odvolání podáno, t. j. ve smyslu § 76 cit. nař. úřad, který ve věci rozhodl ve stolici prvé. Ježto pak v daném případě rozhodl v 1. stolici ve věci (t. j. o nařízení exekučního vymáhání) okr. úřad ve Zlatých Moravcích, byl tento úřad příslušným i k odmítnutí odvolání ve věci podaného pro jeho nepřípustnost.
Další otázkou je, je-li vyčerpán instanční pořad, pokud jde o rozhodnutí nyní naříkané (§ 5 odst. 2 zák. o ss). Paragraf 126 cit. nař. vypočítává případy, kdy je v politickém řízení exekučním možné se odvolati. Mezi těmito případy není uveden případ, kdy jde o rozhodnutí, jímž bylo odvolání, v exekuční věci podané, odmítnuto jako nepřípustné úřadem, vydavším ve věci rozhodnutí u prvé stolice. Poněvadž pak jde jenom o další stadium exekučního řízení, zahájeného žádostí církevního úřadu o exekuční vymáhání církevní daně, nelze v takovém případě vzhledem k § 126 cit. nař. přihlížeti k všeobecným předpisům části prvé cit. nař. za pomoci § 97, nýbrž jest zde směrodatným jedině předpis § 126 a podle toho v daném případě je odvolání k zem. úřadu vyloučeno. Jeví se tudíž po této stránce § 126 spr. ř. takovým předpisem, jaký ve smyslu čl. 8 odst. 1 org. zák. výslovně vylučuje odvolání z rozhodnutí okr. úřadu.
To plyne ostatně i z toho, že — jak nss vyslovil již v nál. Boh. A 10088/32 — podle § 126 cit. nař. nepodléhá odvolání na zem. úřad výměr okr. úřadu, jímž nařízeno bylo k žádosti církevního úřadu exekuční vymáhání církevní daně. Takovým výměrem jeví se pak i výměr okr. úřadu č. 14940/1930. Je-li však v takovém případě odvolání nepřípustné, pak by odporovalo celé tendenci zákonodárcově, vyjádřené v § 126 cit. vl. nař., kdyby se mělo připouštěti odvolání proti výměru, jímž okr. úřad, vydavší v exekuční věci rozhodnutí v I. stolici, správně odmítá podle § 78 odst. 1 cit. nař. odvolání, podané proti tomuto rozhodnutí jako nepřípustné.
Stížnost sama pak také ani nepopírá, že žal. úřad mohl odmítnouti pro nepřípustnost odvolání podané proti jeho výměru ze 7. ledna 1931, dokazuje však, že žal. úřad měl odvolání to, bylo-li nepřípustným, považovati za pouhou žádost a rozklad a byl pak povinen žádostí tou, obsahující skutkové okolnosti, se zabývati.
Leč tu bylo by uvážiti, že st-l své podání u okr. úřadu de dato pres. 31. ledna 1931 sám výslovně označoval jako odvolání a žádal, aby bylo předloženo zem. úřadu v Bratislavě, takže žal. úřad — i kdyby jinak bylo vůbec možno podobné skutkové námitky kvalifikovati jako námitky přípustné v určitém stadiu exekučního řízení — neměl ani příčiny býti v pochybnosti o charakteru podání st-lova. Má-li tu pak st-l snad na mysli předpis § 78 odst. 2 věta druhá cit. nař., pak přehlíží — nehledě k otázce, zda a do jaké míry lze vůbec tohoto předpisu použiti v řízení exekučním — že rozhodnutí odvoláním napadené dotýkalo se též někoho jiného než odvolatele (t. j. církevní obce), takže nedostávalo by se tu ani základní podmínky pro případné použití tohoto předpisu, který stejně však dává úřadu právo, nikoli však povinnost.

Citace:

Č. 11014. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 317-319.