— Čís. 9956 —
Čís. 9956.
Pro nárok obvodního lékaře proti obci, by dodržela smluvní závazek, že poskytne (opatří) žalobci byt a bude z něho platiti činži, — jest přípustným pořad práva.
(Rozh. ze dne 5. června 1930, R I 273/30).
Proti.žalobě státního obvodního lékaře p dodržení úmluvy o poskytování služebního bytu vznesla žalovaná obec (v Čechách) námitku nepřípustnosti pořadu práva. Soud prvé stolice námitce vyhověl a žalobu odmítl, Rekursní soud zamítl námitku nepřipustnosti pořadu práva. Důvody: Soud prvé stolice správně uvedl, že jest řešiti otázku, zda došlo mezi žalobcem a žalovanou ke smlouvě o poskytnutí naturálního bytu a zda smlouva ta jest smlouvou soukromoprávní a zakládá soukromoprávní závazek na straně obce. Otázku tu zodpovídá soud prvé stolice záporně, vycházeje ze stanoviska, že mezi žalobcem a žalovanou obcí nebylo jednáno o poskytnutí bytu, nýbrž že se obecní zastupitelstvo podle protokolu o schůzi ze dne 5. března 1916 prostě usneslo, oznámiti tehdejšímu okresnímu výboru, že obec jest opětně ochotna byt ten platiti, že usnesení to nebylo žalobci ani intimováno a že podle § 8 zák. zemsk. čís. 9/1888 jest naturální byt součástkou služebních požitků obvodniho, lékaře a že tudíž nárok žalobou vymáhaný vyplývá z poměru veřejnoprávního a nemůže proto býti uplatňován pořadem práva. S názorem tímto nelze souhlasiti. Jest sice správné, že podle § 8 zák. zemsk. čís. 9/1888 služné obvodních lékařů vypláceno bylo okresní pokladnou a že ke služnému měly přispívati obce zdravotního obvodu — Čís. 9956 —
podle své berní povinnosti, avšak za služné lze považovali jen peněžité požitky, zákonem lékaři přiznané, na něž má právní nárok proti zaměstnavateli, proti zdravotnímu obvodu, a jen v poměru k tomuto zaměstnavateli jest postavení lékařovo co do jeho služebních požitků postavením veřejnoprávním. V souzeném případě jde však o poskytování bytu žalobci jedinou z obcí zdravotního obvodu (žalovanou obcí), k níž nebyl žalobce v přímém poměru veřejnoprávním a proti níž nevyplývaly pro něho ze zákona 'čís. 9/1888 přímo 'žádné nároky. Nároky ty mohly býti založeny jen soukromoprávní úmluvou, neboť jsou to nároky, převyšující požitky, lékaři podle zákona příslušející a poskytované nikoli všemi obcemi zdravotního obvodu, nýbrž jedinou žalovanou obcí. Vždyť v protokolu o řečené schůzi obecního zastupitelstva jest výslovně uvedeno, že, kdyby okolní obce na byt lékaře nepřiplácely, bude obec ovšem platiti byt sama jako dříve. Ujednání, jímž někdo, zejména obec, slibuje státnímu zaměstnanci po dobu jeho služebního poměru bezplatný byt, nutno považovati za smlouvu soukromoprávní, jejíž uplatnění náleží na pořad práva. A právě o takovou soukromoprávní úmluvu opírá žalobce svůj nárok na poskytování bytu, příslušející mu nyní jako státnímu zaměstnanci nikoli proti jeho zaměstnavateli — dříve okresnímu výboru, nyní podle zák. čís. 332/20 čís. 236/22 a čís. 14/23 proti státu — z důvodu služebního poměru, nýbrž z této jeho vlastnosti po dobu jeho služebního poměru proti třetí osobě, žalované obci, která vzala na se povinnost, jež pro ni jinak ze zákona o organisaci zdravotní služby v obcích nevyplývala. Otázka, zda došlo mezi žalobcem a žalovanou obcí k soukromoprávní úmluvě, bude ovšem předmětem věcného rozhodnutí sporu. I sám zákon čís. 236/22 rozlišuje požitky stanovené služební smlouvou od jiných požitků pro lékaře před působností zákona toho založených (§ 8 odst. (8) zák. čís. 236/22).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Při rozhodování o přípustnosti pořadu práva jest míti na zřeteli, zdali žalobní nárok jest podle přednesu žalobcova vyvozován z poměru veřejnoprávního či soukromoprávního, a jest se tu omeziti na řešení otázky, jaké povahy jest ono právo, jež žalobce uplatňuje. (Viz rozhodnutí čís. 8049, 9045 sb. n. s.): V souzeném případě domáhá se žalobce, státní obvodní lékař, na žalované obci, by dodržela svůj smluvní závazek, který prý proti němu na se vzala usnesením obecního zastupitelstva ze dne 5. března 1916, že mu poskytne, pokud se týče opatří byt a bude z něho platiti činži. Tento svůj nárok odvozuje žalobce výslovně ze smlouvy uzavřené se žalovanou obcí o poskytování bytu, nikoliv z toho, že je ve veřejnoprávním poměru k žalované obci, která nesporně není a nebyla jeho zaměstnavatelkou. Nejde tedy vůbec, o nárok veřejného úředníka na služební požitky proti jeho zaměstnavateli, nýbrž o soukromoprávní nárok ze zvláštní smlouvy proti osobě třetí, od zaměstnavatele rozdílné. Že jest touto třetí osobou politická obec, na věci nic nemění a nezáleži v tomto období sporu ani na tom, zdali a jak žalobce uplatňovaného práva nabyl a zdali jest to nabyti platné. Rozhodnuti o důvodnosti žalobniho nároku jest vyhraženo teprve rozsudku o věci. To přehliži stěžovatelka, dovozujic v dovolacim rekursu, že smlouva byla uzavřena jen mezi zastupitelským okresem a obvodním lékařem, že mezi stranami ke smlouvě nedošlo a dojiti nemohlo a že nárok na »naturálni dávky« vznikl žalobci jen proti zastupitelskému okresu. O těchto otázkách bude lze uvažovati teprve při věcném rozhodováni rozepře. Žalobní nárok jest podle žaloby vyvozován jen ze soukromoprávního poměru smluvního mezi žalobcem a žalovanou obci o patři tudíž tato věc na pořad práva podle § 1 j. n.