Č. 11054.

Pojištění nemocenské, invalidní a starobní. — Zemědělství: Podléhají zaměstnanci pily na velkostatku pojištění u okr. nemoc, pojišťovny nebo u zemědělské nemocenské pojišťovny?
(Nález ze dne 9. února 1934 č. 1824.)
Prejudikatura: srov. Boh. A 8874/30.
Věc: Zemědělská nemocenská pojišťovna v P. proti zemskému úřadu v Brně (za zúč. okresní nemocenskou pojišťovnu adv. Dr. Lev Winter z Prahy) o pojistnou příslušnost.
Výrok: Nař. rozhodnutí se zrušuje pro nezákonnost.
Důvody: Osp v Prostějově vydala toto rozhodnutí z 25. července 1928:
Platebními výměry zemědělské nemocenské pojišťovny v P. bylo knížeti Janu z Lichtensteinu, majiteli parní pily v P., předepsáno zaplatiti pojistné příspěvky nemocenského a invalidního pojištění za dělníky zaměstnané na parní pile a uvedené na konsignačních listinách za dobu od 1. července 1926 do 28. dubna 1928 celkem 40.802 Kč 30 h. Platebními výměry okr. nemoc, pojišťovny v P. bylo majiteli pily předepsáno zaplatiti pojistné příspěvky nemocenského a invalidního pojištění za tytéž dělníky a za tutéž dobu, celkem 41.942 Kč 60 h. Z podnětu stížnosti majitele pily proti uvedeným platebním výměrům zrušuje osp v Prostějově na základě ustanovení § 239 zák. č. 221/1924 Sb. platební výměry okr. nemoc, pojišťovny v P., znějící na obnos celkem 41.942 Kč 60 h, a vyslovuje zároveň, že pro pojištění těchto zaměstnanců jest příslušnou zemědělská nemocenská pojišťovna v P. z těchto důvodů: Parní pila, o niž se jedná, zpracuje jak provedeným šetřením bylo zjištěno, pouze dřevo z lesů majitele pily a to způsobem naprosto jednoduchým a hrubým, t. j. řezáním desek a trámů. Lesní produkty cizího původu k zpracování nepřijímá. Rovněž nemá majitel na provoz parní pily zvláštního živn. listu (čl. V. uvozovacího zák. k živn. řádu). Zpracování kulatiny na parní pile v P. má ráz výroby prvotní (nejedná se o nějaké dřevařské výrobky), resp. ke snažšímu odbytu lesních produktů napomáhá, a nutno tudíž tento podnik považovati za vedlejší podnik lesní a podle toho též zaměstnané tam dělníky za pojištěnce zemědělské, resp. lesní.
Z tohoto rozhodnutí se odvolala okr. nemoc. pojišťovna v P.
Po vykonaném šetření rozhodl zem. úřad v Brně, jenž nař. rozhodnutím v odpor vzatý výměr okr. úřadu v Prostějově jakož i platební výměry zemědělské nemocenské pojišťovny v P. zrušil, uvedl opět v platnost platební výměry okr. nemoc, pojišťovny v P. a vyslovil, že k pojištění zaměstnanců parní pily knížete Jana z Lichtensteinů jest příslušná okr. nemoc, pojišťovna v P. V důvodech tohoto rozhodnutí je uvedeno: Šetřením bylo zjištěno, že uvedená pila zpracuje sice hlavně vlastní suroviny Lichtenštejnského velkostatku, že však se neomezuje na první zpracování vlastní suroviny, upravující ji tak, aby její doprava byla snadnější, nebo aby sloužila pro vlastní potřebu a to jen jednoduššími stroji, nýbrž že zpracuje dřevo dále na celé řadě velmi složitých a nebezpečných strojů (jedná se tedy o zpracování dřeva pro obchod pomocí technických zařízení, která stojí na výši normálních průmyslových pil), vede pro pilu samostatné účetnictví, takže nelze parní pilu v P. považovati za vedlejší lesní podnik, nýbrž za podnik živnostenský. Podnik tento byl také ihned od začátku považován za podnik živn., byl schválen býv. osp-ou podle ustanovení § 25 živn. řádu a podléhá dozoru živn. inspektorátu. Dále měl a má podnik vždy živn. úřadem schválený pracovní řád. Ježto ze shora uvedených důvodů nelze podnik považovati za podnik lesní, jsou zaměstnanci tohoto podniku pojistně povinnými u okr. nemoc, pojišťovny v P., a bylo proto výměr okr. úřadu a platební výměry zrušiti.
O stížnosti, kterou na toto rozhodnutí podala zemědělská nemocenská pojišťovna v P., uvážil nss toto:
Sporná mezi stranami jest jediná otázka, zda parní pilu knížete Jana z Lichtensteinů v P. sluší pokládati za podnik zemědělský-lesní či za podnik živnostenský.
Žal. úřad odpověděl k této otázce ve smyslu druhé eventuality, upřev uvedené pile povahu zemědělského-lesního podniku proto, že se pila neomezuje na první zpracování vlastní suroviny jen k tomu cíli, aby její doprava byla snadnější, nebo aby sloužila vlastní potřebě, a to jen jednoduššími stroji, nýbrž že se zpracuje dřevo dále na řadě složitých a nebezpečných strojů, a vede se pro pilu samostatné účetnictví. Při tom se žal. úřad dovolává toho, že pila byla od počátku považována za podnik živn., byla schválena podle ustanovení § 25 živn. řádu, podléhá dozoru živn. inspektorátu a má živn. úřadem schválený pracovní řád.
Podle toho vychází žal. úřad z názoru, že by uvedenou pilu bylo možno pokládati za zemědělský-lesní podnik jen tenkráte, kdyby sloužila vlastní potřebě, to jest kdyby dříví, získané z majitelových lesů, zpracovávala jen pro vlastní potřebu majitelovu, nebo kdyby sice dříví zpracovávala i pro potřebu jiných osob, avšak zpracování dělo se jen v té míře, aby doprava dříví byla snadnější, a to jen stroji jednoduchými, při nichž není většího nebezpečí a kdyby se pro pilu nevedlo samostatné účetnictví.
Žal. úřad se mýlí. Pokud předem poukazuje na to, že pila byla od začátku považována za podnik živnostenský, byla schválena podle ustanovení § 25 živn. řádu, podléhá dozoru živn. inspektorátu a má živn. úřadem schválený pracovní řád, jest zjevno, že právě uvedených skutečností dovolává se žal. úřad jen na podporu svého úsudku, čerpaného z momentů již před tím uvedených a že proto v oněch skutečnostech nespatřuje základ, na němž by budoval svůj závěr, že pila, o kterou jde, jest podnikem živn. Ve skutečnostech těch by ostatně také základ ten spatřovati nemohl, neboť tu může býti rozhodnou jen skutečná vnitřní podstata podniku.
Pokud pak jde o onu podstatu podniku, vyslovil nss již v nál. Boh. A 8874/30, že povahy samostatného živn. provozu postrádá činnost lesního hospodáře, jež se omezuje na prvovýrobu, t. j. na zužitkování lesa k docílení plodin (rostlinných surovin), při čemž je lhostejno, zda hospodář plodiny ty sám spotřebuje či zda je zcizuje, a dále, že slouží-li lesní pila jen k tomu, aby v lesích zaměstnavatelových při řádném lesním hospodářství získané dřevo bylo učiněno prodejnějším tím, že se rozřezává na palivové dříví, prkna a pod., tedy uvádí pouze ve stav usnadňující jeho prodej, jeví se její provoz jen součástí prvovýroby, tedy lesního podniku samého.
Podle tohoto názoru může tedy zpracování dřeva získaného z lesů majitelových, aniž se tím vybočuje z hranic prvovýroby, jíti dále, než k tomu konci, aby se jím usnadnila doprava, jak se domnívá žal. úřad, zejména se jím z hranic prvovýroby nevybočuje již tím, že se jím dřevo uvádí ve stav, usnadňující jeho prodej. Při tom jest zcela bez významu, zda zpracování to děje se stroji jednoduchými či složitými a nebezpečnými a nemá též významu skutečnost, že se pro pilu vede samostatné účetnictví, neboť skutečnosti ty se nikterak nedotýkají toho neb onoho charakteru podniku a nemohou proto býti pro rozlišování v onom směru žádným kriteriem. Rozhodný naproti tomu může býti jen výsledek zpracování v tom smyslu, aby jím nebyly překročeny hranice usnadnění prodeje dříví na rozdíl od zpracování, jímž se již produkuje hotový průmyslový výrobek.
Podle tohoto kriteria však žal. úřad — jak tomu svědčí doslov nař. rozhodnutí — spornou otázku neposuzoval, domnívaje se mylně, že živn. povaha pily jest dána již tím, že se v ní dříví zpracovává pro obchod technickým zařízením, stojícím na výši normálních průmyslových pil, a že se pro pilu vede samostatné účetnictví.
Pro tento mylný názor bylo nař. rozhodnutí zrušiti pro nezákonnost.

Citace:

Č. 11054. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 411-413.