Č. 11023.

Domovské právo (Slovenska): * Desetiletá lhůta pro vydržení domovského práva na Slov. podle § 2 zák. č. 222/1896 ř. z. a § 13 odst. 2 zák. č. 236/1920 Sb. nepočíná teprve dnem účinnosti posléze cit. zák.
(Nález ze dne 27. ledna 1934 č. 1564.)
Věc: Město Z. proti zemskému úřadu v Bratislavě o domovskou příslušnost.
Výrok: Stížnost se zamítá pro bezdůvodnost.
Důvody: Město T. žádalo podáním z 18. září 1930 stěžující si obec o přijetí do domovského svazku Juraje E. důsledkem 10letého jeho pobytu v této obci. Když stěžující si obec přijetí to odmítla, obrátilo se město T. na okr. úřad ve Zlatých Moravcích, který výměrem z 20. února 1931 žádosti města T. nevyhověl. K odvolání tohoto města zrušil zem. úřad v Bratislavě nař. rozhodnutím výše uvedený výměr okr. úřadu a vyslovil, že Juraj E. nabyl nárok podle § 2 zák. č. 222/1896 ř. z. na přijetí do domovského svazku obce Z., poněvadž Juraj E. bydlí dobrovolně a nepřetržitě v obci Z. od 1. listopadu 1909 a před r. 1929 nepřipadl na obtíž trvalému veřejnému zaopatření chudinskému.
Do rozhodnutí toho podána jest stížnost, o níž uvážil nss toto: — —
Stížnost namítá nezákonnost, kterou spatřuje v tom, že 10letá lhůta může se prý počítati teprve od vyhlášení úst. zák. č. 236/20, a od této doby až do 1. ledna 1929, kdy žadatel počal požívati starobní podporu, 10 roků ještě neuplynulo. Tato námitka není důvodná.
Podle § 13 2. odst. zák. z 9. dubna 1920 č. 236 Sb. platí pro povinnost obcí přijímati do svazku obecního na býv. území uherském ústanovení zák. z 5. prosince 1896 č. 222 ř. z. Nastoupila tedy v platnost dnem účinnosti úst. zák. č. 236/20 stran povinnosti shora zmíněné všecka ustanovení zák. č. 222/1896 ř. z., tedy také všecky předpoklady a podmínky, které zákon pro povinnost přijímání do obecního svazku vyžaduje. Ustanovuje-li § 2 zák. č. 222/1896, že přijetí do svazku obecního nemůže bytí odepřeno od obce pobytu tomu, kdo po dosažení svéprávnosti po 10 let počítaných před podáním žádosti dobrovolně a nepřetržitě v obci se zdržoval, a nastoupila-li platnost tohoto ustanovení pro obce na Slov. dnem účinnosti zák. č. 236/20, jest zřejmo, že tímto dnem nastoupily v platnost veškeré materielní podmínky, které zákon pro nabytí nároku na domovské právo předpisuje a tedy i ta doba let, která před tímto dnem běžeti počala. Nelze tudíž důvodně tvrditi, že by 10letá lhůta požadovaná § 2 zák. č. 222/1896 ř. z. na Slov. počínati mohla teprve dnem účinnosti zák. č. 236/20, naopak lhůta ta mohla počíti a běžeti již před účinností zák. č. 236/20, ale ovšem nárok z uplynutí lhůty té vyvozovaný mohl býti uplatněn teprve po dnu, kdy zák. č. 236/20 a tím i příslušné ustanovení zák. č. 222/1896 ř. z. nabyly na Slov. účinnosti.
Započala tedy u Juraje E. sporná 10letá doba již před účinností zák. č. 236/20 a lhůta ta byla dokonána před uplatněním nároku podle § 2 zák. č. 222/1896 ř. z. Nabyl tudíž Juraj E. nároku na přijetí do domovského svazku obce pobytu, resp. nabyla obec T. nároku na to, aby E. byl přijat do domovského svazku obce Z.
Na tom nemůže nic měniti okolnost, že E. od 1. ledna 1929 bral státní podporu, poněvadž okolnost tato nastala až po uplynutí desetileté lhůty vydržecí, takže nebylo už ani třeba zkoumati, zda užívání státní starobní podpory vůbec by vzhledem na ustanovení § 13 zák. z 21. března 1929 č. 43 Sb. mohlo býti pokládáno za chudinské opatření, vylučující nárok na přijetí do domovského svazku podle § 2 zák. č. 222/ 1896 ř. z.

Citace:

Č. 11023. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1935, svazek/ročník 16/1, s. 333-334.