— Čís. 9800—
501
Čís. 9800.
Chráněného slova lze použiti jako firemního dodatku ve firmě jiného podnikatele, jenž vyrábí a do obchodu přivádí zboží jiného druhu.
(Rozh. ze dne 5. dubna 1930, R I 900/29).
Návrhu firem »Solo«, vereinigte Zůndholz und chemische Fabriken A. G. ve Vídni a »Solo« spojené akciové československé sirkárny a lučební továrny v Praze, by rejstříkový soud vymazal firmu »Soló«, jako nepřipusfnou a odporující zásadě firemní pravdy neb aby firmě Solo, chemická továrna na pryž a barevné' tužky, společnost s r. o. v Praze uložil zvoliti si firmu jinou, rejstříkový soud nevyhověl. Důvody: Usnesením tohoto soudu ze dne 12. října 1920 zapsána byla do zdejšího obchodního rejstříku po konaném šetření a přes odpor firmy »Solo«, akciová společnost na zápalky a leštidla »společnost Solo, chemická továrna na pryž a barevné tužky, společnost s r. o.«. Rekursu firmy »Solo, akc. spol. na zápalky a leštidla« ve Vídni, kterým byl odpor této firmy proti zápisu společnosti do rejstříku zamítnut, nebylo rekursním soudem vyhověno, ježto usnesení shora citované nebylo jinak napadeno, stal se zápis právoplatným a nelze proto nyní namítati a tvrditi, že firma společnosti jest nezákonitoLi, to tim méně, uváží-li se, že změna firmy »Akciová společnost pro zápalkové zboží »Helios« na znění »Solo, spojené akciové československé sirkárny a lučební továrny« zapsána teprve dne 25. dubna 1922, tedy po zápisu »Solo, chemická továrna na pryž a barevné tužky, společnost s r. o.«, který se stal 12. října 1920. Z toho patrno, že Se při zápisu právě jmenované firmy nestala ani nesprávnost, ani nezákonnost a nebylo proto lze vyhověti ani návrhu, by firma byla vymazána, —Čís. 9800—
který ostatně není vůbec přípustným, poněvadž firma společnosti s r. o. nemůže býti z úřadu vymazána, ani návrhu, by společnosti bylo uloženo zvoliti si firmu jinou, poněvadž k tomu rejstříkový soud nemá důvodu. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody; Návrhem ze dne 11. června 1929 domáhala se stěžovatelka toho, by rejstříkový soud firmu »Solo chemické továrny na pryž a barevné tužky, společnost s r. o.« jako nepřípustnou a odporující zásadě firemní pravdy vymazal aneb této firmě uložil, aby si zvolila jiné firemní jméno. Čelí tedy návrh k tomu, by rejstříkový soud zakročil proti řečené firmě podle čl. 26 obch. zák. pro používání nepřípustné firmy. Návrh tento jest však neopodstatněný, neboť firma byla po konaném šetření o přípustnosti firemního změm podle usnesení obchodního soudu v Praze ze dne 12. října 1920 do rejstříku zapsána, používá tudíž právem zapsaného jména firemního a nelze tvrditi, že používá nepříslušející jí firmy. Právem proto nevyhověl rejstříkový soud napadeným usnesením návrhu stěžovatelek a není proto ani odůvodněnou stížnost proti tomuto usnesení. Domnívají-li se stěžovatelky, že trpí neoprávněným prý užíváním firemního znění firmou »Solo, chemická továrna na pryž a barevné tužky, společnost s r. o.« nezbývá jim než aby po rozumu čl. 27 obch. zák. své zájmy hájily pořadem práva. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Jak již nižší soudy dovodily, byla firma »Solo« chemické továrny na pryž a barevné tužky, společnost s r. o. v Praze, zapsána do obchodního rejstříku již v roce 1920. Nelze tedy tvrditi, že společnost používá firmy jí nepříslušející, a šlo by jen o to, zda tato firma nebyla snad protizákonně utvořena a z toho důvodu společnosti nepříslušela. Podle § 5 zákona ze dne 6. března 1906 čís. 58 ř. zák. musí býtí firma vzata z předmětu podniku neb obsahovati jména všech společníků neb aspoň jednoho z nich s nezbytným dodatkem »společnost s r. o.«. Tomuto požadavku firma úplně vyhovuje, vyznačujíc zejména slovy »chemické továrny na pryž a barevné tužky« předmět podniku velmi výrazně. Dodatek »Solo« jest právě jen dodatkem sloužícím k bližšímu označení závodu ve smyslu čl. 16 obch. zák. Nejvyšší soud nevyslovil, že u společnosti s r. o. jest takový dodatek přípustný jen, má-li majitel firmy tento dodatek chráněný jako známku, nýbrž prohlásil jen ochrannou známku za přípustný dodatek. Tak zejména v rozhodnutí čís. 2636 sb. n. s., jehož se stěžovatelka dovolává. Ani rozhodnutí ze dne 24. února 1928 č. j. R II 9/28 nedopadá, neboť tam šlo o změnu dosavádní firmy mimo jiné přibráním dodatku »Alko«, který byl již součástí firmy jiného podnikatele, jenž slovo »Alko« měl chráněné jako známku, při čemž předmět obou podniků byl v podstatě týž. Avšak ani z rozhod, čís. 8255 sb. n. s. nemohou stěžovatelky pro sebe nic dovozovati, neboť v tomto rozhodnutí se zase jen zdůrazňuje, že firemním dodatkem může býti také slovní ochranná známka. Dodatek »Solo« o sobě není závadným, poněvadž jest indiferentním a v době vzniku firmy (roku 1920) nebyl ani šálivým, poněvadž té doby, jak ze spisů patrno a v rozhodnutí rekursního soudu ze dne 10. listopadu 1920 vyvolaném rekursem firmy »Solo« akciová společnost na zápalky a leštidla zjištěno, v rejstříku obchodního soudu v Praze žádná firma s dodatkem »Solo« zapsána nebyla. Toto rozhodnutí rekursního soudu nebylo již firmou »Solo« akciová společnost na zápalky a leštidla ve Vídni napadeno, zejména ne proto, že by snad navrhovanému znění firmy vadila ochranná známka této společnosti. Stěžovatelky předložily vysvědčení ministerstva obchodu ze dne 18. prosince 1929, čís. 4113/29, dle něhož firma »Solo« Zündwaren und chemische Fabrike'n A. G. ve Vídni má u obchodní a živnostenské komory v Praze zapsánu řadu ochrannýcli známek vykazujících slovo »Solo«, z nichž některé spadají svým původem sice do doby před zápisem firmy »Solo«, chemické továrny na pryž a barevné tužky, společnost s r. o., do obchodního rejstříku, ale z nichž žádná nekryje druh zboží, vyráběného touto společností, totiž »pryže a barevné tužky«, zejména ani známka čís. 24906, zapsaná dne 25. února 1924, původně ve Vídni dne 9. března 1914 pro gumové, rybí a kožené masti. Ochranná známka jest zvláštním znakem, jímž podnikatel opatřuje své zboží za tím účelem, by se lišilo od zboží téhož druhu, které pochází ze závodů jiných podnikatelů (§ 1 zákona ze dne 6. ledna 1890, čís. 19 ř. zák.). Majitel zapsané ochranné známky není výlučně oprávněn užívati známky pro zboží všeho druhu, nýbrž výlučné právo vztahuje se jen na zboží téhož druhu, pro něž byla známka registrována, takže pro zboží jiného druhu může i jiný podnikatel použiti téže známky (§ 7 prvý odstavec zák. z roku 1890). Nemůže býti proto ani závady, by chráněného slova nebylo použito jako firemního dodatku ve firmě jiného podnikatele, jenž vyrábí a do obchodu přivádí zboží jiného drůhu (srv. Staub-Pisko, dodatek 2 k čl. 27 obch. zák.). Byla tudíž firma »Solo«, chemická továrna na pryž a barevné tužky, společnost s r. o., svého času utvořena podle zákona, a nemohou proto stěžující si společnosti, i kdyby bylo zcela nepochybné, že zmíněné již ochranné známky na ně přešly, odpírati společnosti »Solo«, chemické .továrny na pryž a barevné tužky, společnost s r. o., s hlediska práva firemního, by nadále používala dosavadní firmy. Srovnalá usnesení obou nižších soudů nejsou ve zřejmém rozporu ani se zákonem ani se spisy, nejsou ani zmatečná a není proto dovolací stížnost v § 16 cis. pat. ze dne 9. srpna 1854, čís. 208 ř. zák. odůvodněna.