Čís. 9842.

Vyžaduje se nejen materielní, nýbrž i formelní totožnost směnečníka a přijatele. Nestačí, že v adrese jest vyznačena jako směnečník firma veřejné obchodní společnosti, kdežto směnku podepsali jako přijatelé veřejní společníci svými občanskými jmény.
(Rozh. ze dne 16. dubna 1930, Rv I 557/30.)
Ve směnce byla uvedena jako směnečník firma »Bratří Ch-ové v K.«, směnku podepsali jako přijatelé Jan Ch. a Ladislav Ch. Směnečný platební příkaz proti Janu Ch-ovi a Ladislavu Ch-ovi procesní soud prvé stolice zrušil, maje za to, že se vyžaduje nejen materielní. nýbrž i formelní totožnost směnečníka a přijatele. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Směnku může přijati jen směnečník, tedy osoba, které svědčí platební příkaz. V tomto směru vyžaduje se nejen tak zvaná materielní totožnost směnečníka a přijatele, nýbrž i totožnost formelní. Podpis akceptanta musí formálně souhlasiti s vyznačením směnečníkovy osoby ve směnečné adrese a nestačí dokazatelnost materielní identity mimo směnku. Této formální totožnosti tu však není, přijal-li směnečník vyznačený v adrese firmou, směnku svým občanským jménem. V souzeném případě jest uvedena ve směnečné adrese jako směnečník firma »Bratři Ch. v K.«, kdežto směnku podepsali jako přijatelé Jan Ch. a Ladislav Ch. svým občanským jménem. Není tu tedy formální totožnosti směnečníka a přijatele a nelze proto podpisu Jana Ch-a a Ladislava Ch-a přikládati směnečně význam akceptu. Nebyla-li však splněna jedna z podstatných náležitostí akceptu (§ 19 směnečného zákona), právem prvý soud směnečný platební příkaz zrušil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Odvolací soud správně uznal, že směnku může akceptovati jen směnečník, tedy osoba, které svědčí platební příkaz, a že se v tom směru vyžaduje nejen materielní, ale i formelní totožnost směnečníka a přijatele. Této formelní totožnosti však v souzeném případě není, poněvadž v adrese jest vyznačena jako směnečník firma »Bratří Ch-ové«, kdežto směnku podepsali jako přijatelé »Jan Ch. a Ladislav Ch.« Není tu tedy formelní totožnosti směnečníka a přijatelů, poněvadž tito podepsali svými občanskými jmény, kdežto adresa zní na firmu, která se svým zněním liší, neboť není z ní patrno, že »Bratří Ch-ové« jsou právě Jan a Ladislav Ch., zvláště když ve směnce nijak k tomu nepoukazují, že chtěli akceptovati za firmu.

Citace:

Čís. 9842. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 606-607.