Čís. 9548

Ustanovení § 440 obč. zák. předpokládá, že se nároky obou osob, jimž vlastník přenechal touž věc, opírají o platný právní důvod.
(Rozh. ze dne 18. ledna 1930, Rv I 743/29.).
Žalobci, tvrdíce, že koupili pozemky od manželů S-ových, domáhali se proti žalovaným zjištění, že žalobcům přísluší k pozemkům vlastnické právo, že žalovaní jsou povinni, to uznati a zdržeti se jakéhokoliv zasahování do vlastnického práva žalobců. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby. Nejvyšší soud zrušil rozsudek odvolacího soudu a uložil mu, by ve sporu dále jednal a znovu rozhodl. Důvodem zrušení bylo, že se prvý soud ocitl v rozporu s výpovědí svědkyně S-ové, která udala, že smluvní strany při uzavření kupní smlouvy obešly hranice prodaného statku, a při tom zdůraznila, že při této obchůzce na sporných pozemcích nebyly a že tyto leží mimo ony hranice. V otázce, o niž tu jde, uvedl Nejvyšší soud v
důvodech:
Kdyby bylo zjištěno, že manželé S-ovi při uzavření kupní smlouvy v roce 1918 ukázali kupujícím manželům (žalobcům) koupený statek tím způsobem, že společně s nimi hranice obešli, takže žalobci nebyli v pochybnostech o tom, které pozemky kupují, a kdyby bylo dále zjištěno, že sporné pozemky leží mimo uvedené hranice, byla by žaloba bezdůvodná. Neboť pak by nebylo lze tvrditi, že se i sporné pozemky staly předmětem kupní smlouvy, že došlo i v příčině nich ke kupní smlouvě mezi manžely S-ovými a žalobci (§ 1053 obč. zák.) s důsledkem toho nedostávalo by se žalobcům platného právního důvodu k vlastnickému nabytí sporných pozemků. (§ 424 obč. zák.). Na tom by nic neměnil ani obsah písemné trhové smlouvy mezi žalobci a manžely S-ovými, poněvadž předmětem i této smlouvy mohlo býti jen to, co podle vůle smluvních stran bylo skutečně koupeno, pokud se týče prodáno, nikoliv tedy i sporné pozemky, kdyby bylo zjištěno, že srovnalá vůle smluvních stran nesměřovala k tomu, by i tyto pozemky byly prodány a koupeny, a nesejde proto na tom, že tyto pozemky byly v písemné kupní smlouvě uvedeny mezi koupenými pozemky. Neměli-li žalobci právního důvodu pro vlastnické nabytí pozemků, o něž jde, nemohli jich nabýti ani vkladem vlastnictví do pozemkové knihy a nemohli by se proto s úspěchem dovolávati ani ustanovení § 440 obč. zák., které, jsouc zařáděno do ustanovení o odevzdání, nedotýká se vůbec otázky právního důvodu (titulu), nýbrž naopak předpokládá, že se nároky obou osob, jímž vlastník přenechal tutéž věc, opírají o platný právní důvod. Kdyby takto bylo prokázáno, že žalobci nenabyli vlastnictví sporných pozemků, nebyla by žaloba jako žaloba vlastnická opodstatněna a bylo by ji již z toho důvodu zamítnouti.

Citace:

č. 9548. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 104-105.