—Čís. 9765 —
Čís. 9765.
Směnečný zákon ze dne 13. prosince 1927, čís. 1 sb. z. a n. na rok 1928.
I když jest na směnce uvedeno několik směnečníků s různými bydlišti, platí, není-li udáno zvláštní platební místo, první z nich za místo platební.
(Rozh. ze dne 22. března 1930, Rv I 409/30).
Proti směnečnému platebnímu příkazu namítl žalovaný najmě, že směnka jesj neplatná, ježto jsou v ní tři dlužníci se dvěma různými bydlišti. Procesní soud prvé stolice ponechal směnečný platební příkaz v platnosti. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Podle § 3 čís. 7 směn. zák. může býti platební místo buďto výslovně jmenováno nebo platí místo udané u jména nebo firmy směnečníka jako místo platební, jest-li udáno více míst, platí první jako místo platební. Podle zjištění prvního soudu přijali zažalované směnky tři směnečníci, zvláštní platební místo není udáno, v adrese přichází jako bydliště,vedle žalovaného T., vedle ostatních dvou směnečníků B. Odvolací soud .jest právního názoru, že při tomto stavu věci jde o případ § 3 čís. 7 směn. zák., že tudíž je udáno více míst a že platí první jako místo platební, t. j. v tomto případě T., nehledě k tomu, že jde o tři směnečníky. Tento právní názor sdílí také literatura (srovnej Dr. Gustav Švamberk nový směnečný zákon Praha 1928, nákladem ústředního svazu československých' průmyslníků). K tomuto právnímu názoru vede i úvaha, že by zákonodárce, znaje článek 4 čís. 8 starého směnečného řádu a věda, že dosud směnka přijatá dvěma osobami bez platebního místa byla prohlášena za neplatnou, zajisté byl pojal do nového směnečného zákona ustanovení, že musí býti udáno určité platební místo, pak-li směnku přijalo několik osob. To se však nestalo a nový směnečný zákon převzal § 3 čís. 7 uh. směnečného zákoníka do nového zákona, podle něhož bylo považováno první místo z několika udaných míst za místo platební. Také rozhodmutí n. s. 7244 a 8463, pocházející z poslední doby starého sniénečného řádu naznačují, že i nejvyšší soud jest právního názoru, že po působnosti nového směnečného zákona již nebude neplatnou směnka s více směnečníky bez udání zvláštního platebního místa. Další úvaha, o níž se opírá řečený právní názor, jest ustanovení § 86 směn. zák., podle něhož akceptanti ručí rukou společnou a nerozdílnou a tudíž představují jednotku a že udaná různá místa v adrese jest posuzovati tak, jako kdyby bylo udáno více míst při jednom směnečníků.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody:
Odvolací soud posoudil věc po právní stránce v podstatě správně, dospěv k úsudku, že sporné směnky jsou platné podle § 3 čís. 7 sm. zákona. Opačný názor dovolatelův, že se toto zákonné ustanovení nevztahuje na případ, je-lí uvedeno na směnce několik směnečníků a při každém jiné bydliště, nemá opory v zákoně, neboť zákon v tom směru nijak nerozeznává. Také v tomto případě je uvedeno několik míst a platí tedy první z nich, tedy místo uvedené u prvního směnečníka za místo platební. Z okolností, že uvedené ustanovení zákonné mluví jen o směnečníku a nikoli' o směnečnících, nemůže dovolatel nic pro sebe dovozovat!, neboť § 3 sm. zák. mluví o výstavci, remitentovi a směnečníků jen v jednotném čísle, ač nelze pochybovali o tom, že se může vyskytovali na směnce také několik takových osob.