Čís. 9642.

Soudní prodej podle čl. 310 obch. zák. a čl. III nařízení ze dne 28. října 1865, čís. 110 ř. zák.
Stačí, je-li soudu osvědčeno, že ústav podléhající státnímu dozoru, jenž se zabývá úvěrními jednáními, má za určitou osobou pohledávku z úvěrního jednání, pro kterou mu byla zřízena ruční zástava a že jest dlužník v prodlení. Nelze se tu zabývati otázkou, zda zástava byla zřízena řádně, najmě zda byl zástavce způsobilým k jejímu zřízení, a jaký má význam, že bylo proti němu zahájeno řízení o zbavení svéprávnosti. Řízení podle čl. 310 obch. zák. jest prozatímní povahy.
(Rozh. ze dne 13. února 1930, R I 71/30). — Čís. 9642 —
224
K návrhu banky L. povolil soud prvé stolice podle čl. 310 obch. zák. prodej životní pojistky. Rekursní soud zamítl návrh banky. Důvody: V návrhu ze dne 29. srpna 1929 tvrdila banka L., že Rudolf T. byl s ní v obchodním spojení tím způsobem, že společně s firmou Josef S., s Annou T-ovou, Josefem S-em a s Josefinou S-ovou obdrželi úvěr do výše 150000 Kč, že Rudolf T. se spoludlužníky dopisem ze dne 14. dubna 1928 s podmínkami úvěru tam stanovenými vyslovil souhlas a zejména v bodu 4. dopisu toho dal věřitelce v zástavu životní pojistku na 50000 Kč. V dopisu, který jest podepsán firmou J. S. jako akceptantem a Rudolfem T-em a ostatními třemi shora uvedenými osobami jako spoluakceptanty, se v posledním odstavci praví, že spoluakceptanti zmocňují firrnu J. S. nebo toho, koho tato firma určí, tudíž toho času Rudolfa T-a k volnému použití povoleného úvěru. To nasvědčuje tomu, že Rudolf T. je spolusmluvníkem. Návrhu na prodej podle čl. 310 obch. zák. přiložen jest výpis z obchodních knih žadatelky, banky L., který zní na firmu J. S., pak na Rudolfa T-a a na Annu T-ovou, na důkaz, že Rudolf T. dluhuje jí z tohoto obchodního spojení solidárně s ostatními spoludlužníky 118000 Kč. Vychází-li se z těchto tvrzení strany navrhující prodej, jest zřejmo, že se tu nelze dovolávali ustanovení čl. 310 obch. zák., jenž předpokládá, že se zřízení ruční zástavy stalo mezi obchodníky a pro pohledávikiu z oboustranných obchodů, a to nelze tvrdili o Rudolfu T-ovi, který jest majitelem domu a zámečníkem a dal pojistku v zástavu nikoliv jako obchodník, jimž vůbec neni, nýbrž jako osoba soukromá, a nelze na jeho straně mluvili o obchodu. Vzhledem k tomu, co předesláno, nelze sdíleli stanovisko prvého soudu, které zaujal při vyřizování odporu, že jde jen o právní poměr mezi firmou Josef S. a bankou, kdežto osoba Rudolfa T-a že tu vůbec nepřichází v úvahu, neboť to odporuje tvrzením návrhu.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Podle čl. 310 obch. zák. může se věřitel, je-li dlužník v prodlení, učiniti ihned zaplacena z ruční zástavy, aniž je třeba žaloby, byla-li zástava zřízena písemně mezi kupci pro pohledávku z oboustranných obchodů. Použití této výhody bylo rozšířeno čl. III. nařízení státního a justičního ministerstva ze dne 28. října 1865 čís. 110 ř. zák., na ústavy podléhající státnímu dozoru, jež se zabývají úvěrními jednáními, které se však) mohou uspokojili z ručních zástav zřízených jim pro pohledávky z těchto jednání podle své vůle buď podle čl. 310 nebo podle čl. 311 obch. zák., i když nejsou splněny podmínky v článcích těch požadované, totiž i když pohledávky nevzešly proti obchodníkům z obchodních jednání a i když zástava nebyla zřízena písemně, pokud se týče nebylo písemně ujednáno toto zvláštní řízení. Stačí tedy, je-li povolujícímu soudu osvědčeno, že ústav má za určitou osobou pohledávku z úvěrního jednání, pro kterou mu byla zřízena ruční zástava, a že jest dlužník v prodlení. Že takovým ústavem jest i navrhovatelka, nebylo popřeno. Navrhovatelka — Čís. 9643 —
225
osvědčila, že má pohledávku 118000 Kč z poskytnutého úvěru (výpis z obchodních knih), že Rudolf T. s podmínkami úvěru, podle nichž úvěr může býti kdykoli vypověděn a tím pohledávka učiněna splatnou, projevil souhlas (dopis ze dne 14. dubna 1928) a že jí dal pro tento úvěr v zástavu životní pojistku, a posléze že úvěr byl vypověděn a pohledávka částečně již vymáhána. Jest tedy návrh na zpeněžení této pojistky soudním prodejem podle čl. 310 obch. zák. uvedenými již zákonnými předpisy odůvodněn a bylo rozhodnouti, jak se stalo. Dodati jest ještě, že se v tomto řízení nelze pbírati otázkou, zda byla zástava zřízena řádně, zejména, zda byl Rudolf T. způsobilým k jejímu zřízení a jaký význam má, že proti němu bylo zahájeno řízení o zbavení svéprávnosti. Řízení podle čl. 310 obch. zák. jest prozatímní povahy. Není jím právoplatně zjištěno, že byly splněny podmínky realisace, tedy že skutečně byla zřízena ruční zástava pro trvající pohledávku a že byl dlužník v prodlení. Vše to může býti vyvráceno řádným sporem a byla by pak navrhovatelka jako věřitelka práva z náhrady škody. To vyjadřuje zákon v čl. 310 obch. zák. slovy, že nařízení prodeje děje se na věřitelovo nebezpečí (srov. Staub-Pisko při čl. 310 § 12).

Citace:

Čís. 9642.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 251-253.