Authors:
= Váž. civ., 12 (1930), sv. 1
PDF

Čís. 9516.


Do usnesení, jímž byl k návrhu podle § 30 (4) vyr. ř. zřízen nový vyrovnací správce, nepřísluší právo k rekursu dřívějšímu vyrovnacímu správci.
(Rozh. ze dne 16. ledna 1930, R I 30/30.)
Do usnesení vyrovnacího soudu, jímž byl dosavadní vyrovnací správce Dr. Jindřich V. sproštěn a na jeho místo ustanoven nový vyrovnací správce Alois Z., podal rekurs dosavadní vyrovnací správce. Rekursní soud odmítl rekurs pro nedostatek aktivního oprávnění rekurentova. Důvody: Rekurent byl sice ustanoven vyrovnacím správcem, avšak k návrhu vyrovnací dlužnice byl podle § 30 (4) vyr. ř. zřízen napadeným usnesením za nového vyrovnacího správce Alois Z. Zřízení stěžovatele bylo podle § 30 (4) vyr. ř. odvoláno a když pak podle cit. ustanovení zákona k návrhu jednoho z tam uvedených účastníků nastala změna v osobě vyrovnacího správce, nenabyl tím dřívější z úřadu sproštěný vyrovnací správce práva k rekursu do dotyčného usnesení, neboť nenáleží k osobám podle § 30 (4) vyr. ř., které jediné by byly k rekursu oprávněny. Jest proto rekurs pro nedostatek aktivní legitimace rekurentovy nepřípustný a bylo jej proto odmítnouti (§ 63 vyr. ř., § 172 k. ř. a § 526 c. ř. s.).
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu poukázav ke správným důvodům napadeného usnesení, k nimž dodal, že původně ustanovený vyrovnávací správce nenabývá povoláním k tomuto úřadu neodvolatelného práva, což patrno již z toho, že zákon sám v odst. (4) § 30 vyrov. ř. jmenování jiného vyrovnávacího správce výslovně připouští. Byl-li tedy jmenován jiný správce, nebylo tím nijak vsaženo v práva dosavadního správce, a nelze ho vůbec řaditi k účastníkům, najmě k účastníkům, uvedeným v § 30 (4) vyr. ř. Ani jeho případné nároky na náhradu hotových vydání a na odměnu z dosavadní správy (§ 33 vyr. ř.), nečinily by ho účastníkem, neboť z doslovu odst. (4) § 30 vyr. ř. vychází, že zákon původního vyrovnávacího správce vzhledem k uvedeným právě nárokům, jež vzešly teprve za vyrovnacího řízení a z jeho podnětu, nepokládá za věřitele ve smyslu tohoto zákonného předpisu.
Citace:
č. 9516. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 46-46.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).