Čís. 9530.

Předpis § 349 cřs. v nesporném řízení neplatí. Do usnesení v nesporném řízení, že přezvědná osoba jest povinna vypovídati, jest přípustným rekurs přezvědné osoby.
(Rozh. ze dne 17. ledna 1930, R I 20/30.)
V pozůstalostním řízení mělo býti zjištěno, zda některé vkladní knížky, vydané záložnou města T., mají býti vyloučeny ze soupisu pozůstalosti. O věci měl býti slyšen ředitel záložny města T., jenž však odepřel vypovídati z důvodu, že by porušil obchodní tajemství, an nebyl představenstvem záložny sproštěn závazku mlčenlivosti. Pozůstalostní soud uložil řediteli, by vypovídal o okolnostech, týkajících se vlastnictví ke vkladům záložny města T. Rekursní soud rekurs ředitele odmítl. Důvody: Cís. patent o řízení nesporném čís. 208/1854 ř. zák. nemá předpisů o provádění osvědčení (důkazu) osobami přezvědnými. Jest tedy podle § 7 obč. zák. použíti obdobou ustanovení civilního řádu soudního. Podle § 349 c. ř. s. není proti rozhodnutí o důvodnosti odepření výpovědi samostatná stížnost; bylo tudíž stížnost přezvědné osoby odmítnouti (viz poznámky k § 324 cřs., vydání Dr. Schauer, Dr. Neumann Komentář k § 324 c. ř. s.).
Nejvyšší soud zrušil napadené usnesení a uložil rekursnímu soudu, by o rekursu znovu rozhodl. Důvody:
Přezvědná osoba odepřela výpověď v pozůstalostním řízení (§ 2 čís. 5 nesp. říz.). Pozůstalostní soud rozhodl usnesením, že jest přezvědná osoba povinna vypovídati a že bude proti ní pc právní moci tohoto usnesení postupováno exekucí, setrvá-li při svém odporu. Rekursní soud odmítl stížnost přezvědné osoby, použiv obdobně § 349 c. ř. s., podle něhož není samostatného opravného prostředku proti rozhodnutí o tom, zda odepření výpovědi jest důvodné. Stížnost přezvědné osoby do tohoto odmítacího usnesení jest oprávněná. V mimosporném řízení platí o opravných prostředcích předpisy §§ 9 až 16 nespor. říz., pokud zvláštní zákony neustanovují jinak. Císařský patent ze dne 9. srpna 1854, čís. 208 ř. z. nemá zvláštních předpisů o provádění důkazu osobami přezvědnými. O stížnosti těchto osob platí tedy všeobecný předpis § 9 nesp. říz., podle něhož může podati stížnost, kdo se má za stižena opatřením soudu první stolice ve věci nesporného soudnictví, t. j. každý účastník řízení, jehož práva, ať majetková ať jiná, mohou býti dotčena opatřením mimosporného soudce. Zvláštního předpisu § 349 c. ř. s., daného jen pro řízení sporné, nelze tu použíti ani obdobně. Protože rekursní soud neprávem odmítl stížnost jen z tohoto důvodu, vysloviv, že nemá možnosti, by uvažoval o stěžovatelově oprávnění a o důvodnosti odepření výpovědi, bude se mu nyní i těmito otázkami obírati.

Citace:

č. 9530. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 74-75.