— Čís. 9764 —
430
Čís. 9764.
Zákon o myslivosti pro Čechy ze dne 1. června 1866, čís. 49 z. zák. Tím, že nájemce honitby přenechal provozování honitby třetí osobě jako hostu, nepřestal býti nájemcem a pánem honitby a oprávněným dáti za předpokladů § 40 honeb. zák. usmrtiti psy honící.
(Rozh. ze dne 22. března 1930, Rv I 1248/29 )
Pes žalobcův byl zastřelen v lese žalovaným hajným. Žalobu o náhradu škody oba nižší soudy zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Odvolací důvod nesprávného posouzení rozepře po stránce právní vrcholí ve tvrzení, že soud prvé stolice zamítl žalobu, jsa názoru, že žalovaný jednal ve výkonu oprávnění k odstřelu škodné zvěře, pánem honitby mu uděleného, ač jen Pavel Ž., pán honitby, byl oprávněn ustanoviti hajného, nikoli však Lovecký klub v P., od něhož žalovaný své oprávnění, odvozuje a jenž neměl právo ustanovili žalovaného hajným, ano ujednání Pavla Ž-a s Loveckým klubem jako propachtování honitby více osobám odporující předpisům zákona o myslivosti bylo protizákonné, poněvadž podpacht honitby v nižádné formě není přípustný. Odvolatelovo tvrzení, že žalovaný odvozuje své oprávnění jen od Loveckého klubu v P., odporuje spisům, neboť žalovaný uvedl v řízení prvé stolice, skutkově, že jest přísežným hajným v lese S., patřícím obci města R., v němž právo honitby přísluší Pavlu Ž-oví a že hned v měsíci únoru 1927 byl žalovaný sjednán Pavlem Ž-em, jako nájemcem honitby, by mu hlídal zvěř, a že Pavel Ž. dal mu povolení k odstřelu »škodné« v polesí S. a vydal mu na to písemný průkaz ze dne 1. září 1927. V jednacím protokolu uvedl žalovaný ovšem skutkově, že obdržel zmocnění k odstřelu škodné zvěře a průkaz od Loveckého klubu v P., který skutečně výhradně vykonával a vykonává honitbu v tomto lovišti, avšak dodal, že pánem honitby podle zákona zůstává Pavel Ž. Tento jako pachtýř honitby od příslušného honebního společenstva, naznačený v § 24 písm. a) zákona ze dne 1. června 1866, čís. 49 zem. zák. pro Čechy, byl oprávněn ke všem úkonům a opatřením, jichž vyžadovala ochrana zvěře a jež byly přípustné podle ustanovení téhož zákona a měl tudíž podle § 40 druhý odstavec téhož zákona právo usmrtiti nebo dáti usmrtiti psy, kteří v lovišti byli dopadeni lovící ve vzdálenosti nejméně 200 sáhů od nejbližšího domu bez pánovy přitomnosti. Byl proto žalovaný k usmrcení žalobcova psa oprávněn pro skutečnosti výše uvedené a podle zmíněného zákonného předpisu, nechťsi poměr Pavla Ž-a k výkonu honitby v lovišti k Loveckému klubu v P., — Čís. 9764 —
431
pokud se týče k účelům klubu byl po 2. červnu 1927 kterýkoli, poněvadž Pavel Ž., zůstávaje i po tomto dni v poměru k honebnímu společenstvu pachtýřem honitby, neztratil oprávnění § 40 honebního zákona mu poskytnuté. Toto oprávnění dal Pavel Ž. vykonati žalovaným, zmocniv ho k tomu, jednak na začátku roku 1927, jednak v měsíci září 1927 a dne 16. listopadu 1927 a zmocnění proti němu neodvolal, při čemž jest lhostejné, kterého mínění Pavel Ž. o zmocnění tom právě byl. Jestliže však žalovaný, zastřeliv dne 16. listopadu 1927 žalobcova psa, užil práva Pavla Ž-a jako pachtýře honitby v právních mezích (§ 24 a) a 40 (2) zák. čís. 49 z r. 1866 zem. zák.), není podle § 1305 obč. zák. práv ze škody, žalobci z toho vzniklé.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Dovolání, jež napadá rozsudek odvolacího soudu pro nesprávné právní posouzení věci (§ 503 čís. 4 c. ř. s.) a jež spatřuje tento dovolací důvod v tom, že odvolací soud přiznal žalovanému oprávnění v honbišti obce a v jeho lesní enklávě S. stříleti psy v nepřítomnosti pána tam honící a tedy zastřeliti i psa žalobcova dne 16. listopadu 1927, není opodstatněno. Podle § 40 honebního zákona pro Čechy ze dne 1. června 1866 čís. 40 z. zák. v doslovu zákona ze dne 21. února 1870 čís. 15 z. zák. smí pán honitby psa, který honí v nepřítomnosti svého pána, přistihne-li jej nejméně 380' m daleko od nejbližšího domu, usmrtiti nebo dáti usmrtiti. Pánem honitby T. a v polesí S. byl v době zastřelení psa žalobcova Pavel Ž., který honitbu tu najal. Pavel Ž. přenechal sice provozování honitby v lese S. loveckému klubu v P. jako hostu (§ 24, 25 hon. zák.), ale tím, jak správně na základě zákona dovodil odvolací soud, nepřestal Pavel Ž. býti nájemcem a pánem honitby v lese S. a tudíž pánem, který podle' § 40 hon. zák. byl oprávněn dáti psy v polesí honící za předpokladů v uvedeném § stanovených usmrtiti, pokud se týče žalovaného k tomu zmocniti. Toto zmocnění Pavel Ž. nejen již dříve, nýbrž podle předloženého průkazu znovu dne 1. září 1927 žalovanému dal a byl tedy žalovaný dne 16. listopadu 1927 žalobcova psa oprávněn usmrtiti’, když jej, což žalobce nenapadá, toho dne v S., vzdáleném přes 380 m od nejbližšího domu, v nepřítomnosti pána při honění přistihl. Dovolatel má mylně za to, že k odstřelu škodné, pokud se týče psů v S. bylo zapotřebí povolení loveckého klubu v P., ježto mu tam byl provoz honby Ž-em přenechán. Klub byl po právu jen honebním hostem Ž-a, kdežto pánem honitby byl Pavel Ž. Ostatně, jak je zjištěno, i lovecký klub v P. dal žalovanému, vzav si ho za hlídače, zmocnění. Neprávem snaží se žalobce dovoditi z toho, že Ž. odmítl v roce 1928 žádost žalovaného, aby ho ještě zvlášť ustanovil za hlídače v S., že žalovaný nebyl oprávněn žalobcova psa dne 16. listopadu 1927 zastřeliti. Toto odmítnutí žádosti žalovaného, i kdyby v něm bylo spatřováno odvolání dříve daného zmocnění k ubíjení škodné, nepůsobilo zpět a nelze z něho dovoditi neoprávněnnost žalovaného k zastřelení žalobcova psa v době dřívější.