Čís. 9514.

Třebas byla jíž pozůstalost projednána s dědicem na základě závěti, odevzdací listina však nebyla dosud vydána, lze navrhnouti pokračování v pozůstalosti na základě nově objevené pozdější závěti.
(Rozh. ze dne 16. ledna 1930, R I 909/29)
Na základě závěti z roku 1929 bez bližšího data, byla projednána pozůstalost s Františkou S-ovou. Jan M. navrhl, by pozůstalostní jednání bylo znovu zahájeno, ježto prý ustanoven universálním dědicem v závěti ze dne 10. března 1929. Pozůstalostní soud poukázal Jana M-a na pořad práva. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Nejvyšší soud změnil usnesení obou nižších soudů v ten rozum, že vyhověl návrhu Jana M-a na pokračování v pozůstalostním řízení a uložil soudu prvé stolice, by pozůstalostní jednání znovu zahájil.
Důvody:
V řízení mimosporném jest vžiti zřetel i na nové okolnosti uplatněné v dovolacím rekursu a proto jest přihlédnouti i k okolnostem, které nižším soudům nebyly známé při vydání jejich usnesení, které však na jevo vyšly teprve dodatečným šetřením, konaným na základě údajů dovolacího rekursu. Šetřením tímto vyšlo na jevo, že zůstavitel, zemřevší dne 15. března 1929, učinil dne 10. března 1929, v současné přítomnosti tří svědků prohlášení, kterým všecko své jmění zůstavil Janu M-ovi, synu svého předemzemřelého bratra. Františka S-ová, sestra zůstavitele, odvozuje své právo dědické z písemné závěti, učiněné v roce 1929, tedy ze závěti prý dříve sepsané. Jest sice pravdou, že Jan M. se dosud nepřihlásil za dědice z této ústní závěti; nemohl však tak dosud učiniti, poněvadž nebyla dosud jsoucnost a obsah této ústní závěti soudem zjištěna a nebyla tato závěť dosud ani soudně prohlášena (§ 65 nesp. říz.). Novému zahájení řízení pozůstalostního nevadí, že pozůstalost byla již projednána s Františkou S-ovou na základě písemné závěti z roku 1929, neboť odevzdací listina nebyla dosud vydána a nebylo proto řízení pozůstalostní skončeno (§ 180 nesp. říz.) a může tudíž býti znovu zahájeno. Bylo proto vydání odevzdací listiny, opírající se o dřívější písemnou závěť z roku 1929, bez výslechu zájemníků o platnosti nově objeveného ústního posledního pořízení ze dne 10. března 1929, bez jeho prohlášení a bez výzvy k dědické přihlášce z něho a bez případného poukazu některého z přihlášených dědiců na pořad práva (§§ 125 a 126 nesp. pat.) zřejmě protizákonným. Bylo proto změniti usnesení nižších soudů a poukázati pozůstalostní soud, by nově zahájil řízení pozůstalostní a přihlížel při něm i k nově objevenému pořízení a zjistil zejména, zda bylo zřízeno později než písemná závěť, a přihlédl i k prohlášení svědků a uvážil, zda prohlášení zůstavitele tam osvědčené není jen odkazem podle § 956 obč. zák. a zda se kryje s jeho prohlášením, dosvědčeným jinými svědky, jež by nasvědčovalo nové ústní závěti.

Citace:

č. 9514. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 44-45.