— Čís. 9941 —
Čís. 9941.
V řízeni o návrhu manželského dítěte proti otci o placeni výživného nelze řešiti otázku, zda manželka s dítětem opustila manžela bezdůvodné. I když manželství nebylo ještě rozvedleno neb rozloučeno, jest řešiti otázku, zda dítě má zůstati ve výchově matčině, výhradně tak, by to vyhovovalo zájmůmi dítěte (§ 142 obč. zák.). Blaho dítěte, jež ještě nedosáhlo jednoho roku svého věku, vyžaduje, by zůstalo ve výchově matčině.
(Rozh. ze dne 24. května 1930, R I 352/30.)
Soud prvé stolice uložil manželskému otci, by platil výživné dítěti, žijícímu odděleně s matkou. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Stěžovatelem namítané zřejmé nezákonnosti a rozporu se spisy tu není. Otázku, zda stěžovatel jest povinen starati se o výživu svého dne 23. června 1929 narozeného manželského dítěte, rozřešily nižší soudy správně podle § 141 obč. zák., a jelikož dítě, jak doznáno, není s ním ve společné domácnosti, nemůže mu tedy poskytovati výživu in natura, jest jeho povinností, by poskytoval výživné v penězích. Stěžovatel ovšem v opravném řízení uplatňoval, že manželství s matkou dítěte není dosud rozvedeno ani rozloučeno, že ho manželka opustila, dítě mu odejmula a že je ochoten poskytovati dítěti výživu ve své domácnosti. Leč tyto námitky, s nimiž se ovšem měl Rekursní soud vypořádali, jsou bezpodstatné. V tomto řízení nelze řešiti otázku, zda navrhovatelka stěžovatele opustila důvodně. Jde jen o to, zda má dítě zůstati ve výchově matky, jež společnou domácnost s dítětem opustila, a tuto otázku jest řešiti, i když manželství nebylo ještě rozvedeno nebo rozloučeno, obdobně podle § 142 obč. zák. výhradně ták, by to vyhovovalo zájmům dítěte; nemůže však býti pochybností, že blaho dítěte, jež nedosáhlo ještě jednoho roku svého věku, vyžaduje, by zůstalo v matčině výtíhově, to tím více, an stěžovátel ani netvrdí, že se dítěti u matky nedostává 'náležitého ošetření a patřičné výchovy. Není-li tu však důvodu, by dítě bylo matce odejmuto a odevzdáno do výchovy stěžovateli, náleží rnu, by na výživu platil, pokud je neživí u rodinného krbu.
Citace:
č. 9941. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 784-785.