Čís. 9553.

Postupník knihovně zajištěné pohledávky nabývá teprve knihovním převodem zástavního práva oprávnění k započtení postoupené pohledávky.
(Rozh. ze dne 22. ledna 1930, Rv I 445/29.)
Proti žalobě o zaplacení peněžité pohledávky namítl žalovaný mimo jiné k započtení hypotekární pohledávku 16000 Kč, jíž prý nabyl postupem, jež však nebyla dosud na něho knihovně převedena. Tuto vzájemnou pohledávku neuznal procesní soud prvé stolice důvodem po právu, odvolací soud napadený rozsudek v tomto směru potvrdil. Důvody: Nesprávné právní posouzení shledává žalovaný v tom, že napadený rozsudek neuznává započítatelnost celé hypotekární pohledávky Terezie R-ové postoupené žalovanému ve výši 16000 Kč. Započtením namítaná hypotekární pohledávka 16000 Kč jest knihovně připsána dosud jiné osobě než žalovanému a proto nepřešlo na něho dosud zástavní právo podle § 445 obč. zák.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání a uvedl v otázce, o niž tu jde, v důvodech:
Pokud jde o vzájemou pohledávku 16000 Kč namítanou k započtení, jest nesporno, že hypotéka na žalovaného nebyla knihovně převedena. Z toho vyplývá, že žalovaný k započtení není oprávněn, jak správně uznal odvolací soud. Dovolání jest na omylu, tvrdíc, že vlastnictví k pohledávce knihovně zajištěné lze nabýti již smlouvou bez knihovního převodu a že hypotekární věřitel tím, že pohledávku postoupil neknihovně, vzdal se disposice nad ní. Naopak může i pak s hypotékou naložiti právně účinně jen věřitel zapsaný v pozemkové knize a neknihovní postupník má jen právo, žádati na něm, by hypotéku na něho knihovně převedl. Pokud se tak nestalo, zůstává oprávněným věřitel zapsaný v pozemkové knize a může tento a jen tento hypotéku právně účinně převésti na třetí osobu aneb jinak s ní naložiti. Míní-li dovolání, že žalobce nanejvýše může odepříti placení, pokud hypotéka nebude propuštěna, nevšímá si podstaty nuceného započtení a přezírá, že v případě uznání započtení rozsudkem k placení vůbec nedojde a placení tudíž v tomto případě odepřeno býti nemůže. Bez knihovního převodu nestal se tudíž žalovaný majitelem hypotéky a právě proto nemůže jí ani použiti k započtení. Ustanovení § 1443 obč. zák. týče se případu opačného a nelze proto z něho nic odvozovati pro tento případ, ale není toho ani zapotřebí, ano lze tu vystačiti s ustanovením § 445 obč. zák. Ostatně jest podle § 469 obč. zák. zástavce povinen dluh zapraviti jen tehdy, když mu zároveň bude vrácena zástava, t. j., jde-li o hypotéku, vydána bude listina způsobilá k výmazu zástavního práva v pozemkové knize, jakž plyne z toho, že podle § 469 obč. zák. zůstává hypotekární statek zavazen, pokud se dluh z veřejných knih nevymaže, a že teprve tato listina poskytuje vlastníku statku možnost, by s ním volně nakládal a zejména pohledávku indebite váznoucí vymazal nebo podle poslední věty tohoto paragrafu zástavní právo převedl na novou pohledávku. Ze všeho toho, ale i z úvahy, že rozsudky, vyjmouc případy zde v úvahu nepřicházející, účinkují jen mezi stranami, a že tudíž na základě rozsudku v takovém případě vydaného a započtení uznávajícího by žalobci ani nemohl býti povolen knihovní vklad výmazu práva zástavního váznoucího pro pohledávku k započtení namítanou, vyplývá, že postupník knihovně zajištěné pohledávky teprve knihovním převodem zástavního práva nabývá oprávnění k započtení této pohledávky a že dříve se mu tohoto oprávnění nedostává. Přistupuje k tomu i úvaha, že započtení podle § 1438 obč. zák. znamená vzájemné zrušení závazku, k němuž by však v případě, o jaký jde, nedošlo, poněvadž by uznáním započtení rozsudkem zanikla jen zažalovaná pohledávka, nikoliv však i žalobcův závazek, pokud je zajištěn hypotékou, a naopak byl by žalobce vzhledem k účinkům veřejnosti pozemkových knih vydán v nebezpečí, že by svůj závazek, použitý k nucenému započtení, musel po případě splniti ještě jednou. Ze všech těchto úvah je zřejmá správnost úsudku odvolacího soudu, že žalovaný není za okolností tohoto sporu oprávněn namítnouti zmíněnou pohledávku k započtení.

Citace:

č. 9553. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 111-112.