— Čís. 9779 —
Čís. 9779.
K platnosti směnečného akceptu vyžaduje se nejen materielní, nýbrž i formelní totožnost trasáta a přijatele. Byl-li kdo uveden v adrese směnky jako trasát osobně, přijal-li ji však jako jednatel společnosti s r. o., nebyl ze směnky osobně zavázán.
(Rozh. ze dne 28. března 1930, Rv I 500/30.)
Směnečný platební příkaz proti Hynku S-ovi procesní soud prvé stolice k námitkám žalovaného zrušil. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Žalovaný Hynek S. jest žalován ze tří směnek, které sice mají všecky náležitosti čl. 4 sm. ř., byly však přijaty jinou osobou než směnečníkem. V adrese jest vyznačen jako trasát Hynek S., směnky jsou však akceptovány společností T., továrna na dorty a cukrovinky, společnost s r. o., k jejímuž razítkem vytištěnému firemnímu znění jest připojen podpis jednatele Hynka S-a. Nedostává se tudíž směnce akcept trasáta, nýbrž směnečně závazný podpis (čl. 81 srn. ř.) připojila ve skutečnosti společnost T. Již z toho plyne, že ze směnek nemůže býti žalován osobně Hynek S. (čl. 23 sm. ř. á contr.), neboť k platnosti směnečného akceptu se vyžaduje nejen materielní, nýbrž i formální totožnost trasáta, a přijatele. Této formální totožnosti není, přijal-li trasát, vyznačený v adrese, směnky nikoliv osobně, nýbrž jako funkcionář (jednatel) společnosti, což jest patrno již ze směnek z připojení jeho jména k firmě společnosti, neboť tak jako pouhá, razítkem vytištěná firma sama o sobě nemá právního významu, nejsouc »podpisem« jí označeného právního podmětu, stává se jím ihned, jakmile byl k ní připojen podpis osob k jejímu znamenání oprávněných. Že Hynek S. jest, jednatelem společnosti T., není sporno a byl proto také oprávněn firmu znamenati. Nebylo ani tvrzeno, že k podpisu za společnost bylo třeba spolupůsobení ještě jiných osob jako jednatelů (§ 18 zákona ze dne 6. března 1906, čís. 58 ř. zák.). Vzhledem k této skutečné formální různosti mezi trasátem a přijatelem, která již sama vylučuje směnečnou závaznost směnečníkovu, poněvadž schází jeho akcept (čl. 21, 23, 81 sm. ř.), jest lhostejno, co bylo ujednáno mezi žalobcem a žalovaným, zejména, že se žalovaný zavázal, že podepíše směnky osobně jako přijatel a-že se svým podpisem takto zavázati chtěl, a netřeba se proto zabývati vývody dovolání, pokud budují na této úmluvě. Nebylo tudíž třeba dalších důkazů, poněvadž již obsah směnek postačuje a není rozhodnutí odvolacího soudu, o směnky se opírající, ani v rozporu se spisy. Dodati jest ještě, že jest zcela bez významu, že šlo o bianco směnky. I kdyby je byl žalobce vyplnil bezvadně podle úmluvy, označiv zejména Hynka S-a jako směnečníka, nedotýká se to nikterak různosti, mezi osobou trasáta a přijatele, jak jest ze směnek patrná.