Čís. 9504.

Snoubenec jest povinen snoubence náhradou, nakazil-li ji pohlavní nemocí při souloži v čase, kdy byl již pohlavně nemocen a z příznaků na těle mohl souditi, že se může u něho jednati o pohlavní chorobu.
(Rozh. ze dne 3. ledna 1930, Rv I 688/29.)
Žalobkyně domáhala se na žalovaném náhrady škody, ježto ji žalovaný při souloži nakazil pohlavní chorobou (přijicí). Žalobní nárok procesní soud prvé stolice, neuznal, odvolací soud uznal důvodem po právu. Důvody: Nesporno jest, že strany měly delší dobu známost, že zamýšlely uzavříti sňatek, že žalovaný sloužil jako důstojník u vojska, že se po převratu vrátil z fronty Rumunské a že dne 6. ledna 1919 souložil se žalobkyní. Jest zjištěno, že žalovaný v čase soulože byl v období prudké nakažlivosti pohlavním i mimopohlavním stykem. Žalovaný připouští, že z této soulože vznikla pohlavní choroba žalobkyně. Soud prvé stolice neshledává v jednání žalovaného protiprávní jednání a proto uznal, že žalobní nárok není důvodem po právu. S názorem prvého soudu odvolací soud nemůže souhlasiti. Žalobkyně poddala se pohlavně žalovanému jen proto, že mezi nimi mělo dojiti ke sňatku. Jde tu sice o dobrovolnou soulož, kterou nelze pokládali za nic protiprávního, ale ke které by nedošlo, kdyby žalovaný nebyl žalobkyni sliboval sňatek. Již z tohoto důvodu byl žalovaný povinen ke své snoubence zachovali opatrnost. K tomu byl tím spíše povinen, an na sobě poznati musil různé změny, které daly souditi na kožní nemoc. Podle úsudku Dr. B-a byl žalovaný v čase soulože stižen příjičnou recidivou ve formě secernujících oděrek případně vřídků na sliznici dutiny ústní a kol údu pohlavního a dokládá Dr. B., že pozornost žalovaného vzbudili mohlo mnohonásobné nebolestné zduření mízních žláz tříselných, jež se dostavuje do pěti týdnů po nákaze v každém případě. Tím byl na svou nemoc upozorněn, to tím spíše, ano mu jako důstojníku muselo býti známo, že se na pohlavní nemoci u vojska kladla velká váha, že vojsko bylo v době války i po převratu neustále poučováno o dosahu a o průběhu pohlavních nemocí a nabádáno k tomu, by se dávalo lékařsky prohlédnouti a také bylo pohlavně lékařsky prohlíženo. Této povinnosti měl tím spíše dbáti důstojník, který má býti vzorem mužstvu. Vojáci, vracející se z fronty za války i po převratu nechávali se v nemocnicích i od soukromých lékařů prohlížeti, nejsou-li stiženi pohlavní nemocí, i když se vědomě nákaze nevystavovali, činili tak z mravní povinnosti k svým manželkám a rodinám. Má proto odvolací soud za to, že se i žalovaný, chtěl-li se svou snoubenkou souložiti, měl dříve dáti pohlavně prohlédnouti, když již měl příznaky, které nezvratně poukazovaly na nějakou nemoc. Podle rozsudku prvého soudu neměl žalovaný v čase soulože vědomost o své nemoci, ale tato nevědomost ho nesprošťuje povinnosti, by zachoval k své snoubence veškerou opatrnost a pozornost, když již příznaky nemoci tu byly. I když není prokázáno, že žalovaný na frontě s neznámými ženami souložil a tím se vystavoval nebezpečí nákazy, přece jest jisto, že žalovaný v čase soulože pohlavně byl nemocen a že z příznaků na těle měl souditi, že se u něho může jednati o chorobu pohlavní. Žalovaný ovšem neměl úmysl žalobkyni poškoditi, což lze mezi snoubenci předpokládati, přece však zaviněnou nedbalostí nezabránil protiprávnímu jednání, z něhož povstala škoda. Jde tu proto o zaviněnou nevědomost, poněvadž žalovaný na škodlivý výsledek vůbec ani nepomýšlel, ač při náležité pozornosti a opatrnosti měl si toho býti vědom, že může jeho jednáním vzejíti škoda. A v tom záleží jeho zavinění. Je-li tu zavinění a škoda z něho, jest tu i žalobní důvod.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody:
Odvolací soud odůvodnil své rozhodnutí o důvodnosti žalobního nároku tím, že žalovaný způsobil žalobkyni škodu ze zaviněné nedbalosti, totiž ze zaviněné nevědomosti o své nakažlivé chorobě pohlavní, že při náležité pozornosti a opatrnosti měl si býti vědom toho, že z jeho jednání, ze soulože se žalobkyní, může jí vzejíti škoda. Odvolací soud neuvedl sice zákonné předpisy, o něž svůj výrok opírá, ale z obsahu jeho důvodů není pochybnosti o tom, že shledal nárok žalobkyně na náhradu škody důvodným podle §§ 1294, 1295, 1297 obč. zák., protože žalovaný jest povinen nedopatřením, z něhož vzešlo protiprávní poškození žalobkyně. Právní vývody dovolatelovy, které vrcholí v tom, že tu není zaviněný poněvadž žalovaný nevěděl o své nákaze v čase soulože a pokládal se za pohlavně zdravého, nevystihují jádro věci a nejsou s to, by vyvrátily správnost právního posouzení, jehož se věci dostalo v napadeném rozsudku, a s nímž plně souhlasí i nejvyšší soud z těchže výstižných důvodů, které uvedl soud odvolací a které se srovnávají se stavem věci a vyhovují zákonu. Dovolatelův poukaz na rozhodnutí čís. 3599 sb. n. s. není případný, neboť tam šlo o spor, ve kterém nebylo vůbec prokázáno, že žalovaný byl v čase soulože pohlavně nemocen, a kde bylo zjištěno, že žalovaný ani si nemohl býti vědom, že jest ještě pohlavně nemocen.

Citace:

č. 9504. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 29-31.