—Čís. 9938—
Čís. 9938
Oprava jména strany rozepře jest přípustná, ,neměnd-li se tím totožnost podmětu; nevyžaduje ani souhlasu odpůrce ani svolení soudů.
Pokud nemá vliv na placení nájemného za /telefonní zařízeni exekuční prodej nájemcovy nemovitosti a odmontování telefonního zařízení.
Placení nájemného nespadá pod pojem pohledávek na opětující se dávky ve smyslu § 15 vyr. ř. Podržením a používáním telefonního zařízení za vyrovnání, došlo k udržení (a ke schválení dosavadního nájemního poměru.
(Rozh. ze dne 23. května 1930, Rv I 1350/29).
Žalující telefonní společnost domáhala se na' žalované firmě zaplacení nájmu z telefonního zařízení za rok 1928. Žalovaná namítla mimo jiné, že byla ve vyrovnání, jímž byla postižena i zažalovaná pohledávka, a že nemovitost, v níž bylo telefonní zařízení, byla exekučně prodána a telefonní zařízení v srpnu 1928 odmontováno. Oba nižší soudy uznaly podle žaloby, odvolací, soud z těchto důvodů: Pokud jde o důvod nesprávného právního posouzení, uplatňuje jej odvolání v prvé řadě společně s výtkou zmatečnosti v tom směru, že prvý soud neprávem pokládá žalobkyni za procesně způsobilou, ačkoli její neprotokolované technické bureau v žalobě jako žalující strana uvedené nemůže procesně vystupovati a plnou moc uděliti. To jest sice pravda, — Čís. 9938 —
751
avšak odvolání přehlíží, že právní zástupce žalobkyně při ústním jednání výslovně prohlásil, že dodatek »technické bureaui«, jako omylný a zbytečný béře zpět, t. j., že dhybu v označení jiména žalfující strany opravuje a jako skutečnou žalobkyni uvedl firmu »Soukromá telefonní společnost s r. o. v Praze«, která jistě procesní nezpůsobilosti nepostrádá. Žalovaná strana se sice proti této opravě ohradila a soud prvé stolice se s ní dále nezabýval, avšak odvolací soud, jsa toho názoru, že oprava jména jedné ze stran, když se tím totožnost podmětu nemění, jest vždy přípustná a nevyžaduje ani souhlasu odpůrce, ani svolení soudu, vyžádal si dodatečně ve smyslu § 6 c. ř. s. od právního zástupce žalobkyně řádnou firemně podepsanou plnou moc a, zjistiv takto, že firma »Soukromá telefonní společnost s r. o.«, jako taková právního zástupce k vedení tohoto sporu a tudíž i k opravě jména žalobkyně zmocnila a tím i čin svého, k samostatnému zahájení a vedení sporu nepříslušného »technického bureau« dodatečně schválila a za svůj vzala, nemá důvodu, by proto rozsudek zrušil neb žalobu odmítl. Odvolání vytýká dále z důvodu nesprávného právního posouzení, že prvý soud neposoudil případ s hlediska § 1107 a 1112 obč. zák., t. j. že neshledal vzhledem k exekučnímu prodeji nemovitosti žalované strany, v níž najaté telefonní zařízení bylo instalováno, a vzhledem k zjištěnému jeho zaplombování v květnu a odmontování v srpnu 1928 na jedné straně a k tvrzenému výmazu žalované firmy na straně druhé nemožnost používání najaté věci a zánik její i smlouvy samé a neosvobodil žalovanou od další požadované činže, po případě neodpočetl od ní uspořený náklad a výhody, jež tím žalobkyni vzešly, přehlédnuti příslušné ustanovení nájemních podmínek přiznávajících žalobkyni v takovém případě jen % nedoplatku. Odvolání však přehlíží, že podle § 1107 obč. zák. smlouva nezaniká, nýbrž že výslovně stanovena' povinnost k dalšímu placení činže, nastane-li v nájemcově osobě, tedy žalované strany nemožnost používání najaté věci, jak se prý stalo v souzeném případě následkem exekučního prodeje domu a odmontování telefonního zařízení, a že zákon přiznává nájemci jen právo na srážku uspořeného tím nákladu pokud se týče výhody, již žalobkyně jiným použitím věci získala. Odvolání přehlíží dále, že v prvé stolici žalovaná strana příslušnou námitku a nárok na tyto srážky vůbec neuplatnila, tím méně prokázala, jak by bylo její povinností, neboť všeobecná námitky obohacení k tomu nestačí, že tudíž dle § 482 c. ř. s. tento přednes je již opožděný a nepřípustný, a že ' odporuje i nesporným smluvním podmínkám, jež podle zjištění, jež odvolací soud tímto činí, výslovně stanoví, že práva žalobkyně, tedy i právo na plnou, již předem splatnou činži nemají býti zkrácena, pak-li se používání najáatého telefonního zařízení stane zbytečným nebo nemožným okolností, za niž žalobkyně nezodpovídá a za niž zajisté jest pokládati exekuční dražbu domu žalované, zastavení její činnosti a pod. Další ustanovení těchto podmínek, jak rovněž odvolací soud zjišťuje, jen opravňují, ale nezavazují k odebrání celého zařízení proti zadržení % ' nájem, činže, kdyby nájemce smlouvu nedodržel, jak ostatně i žalovaná nedodržením úmluvy o zaplacení celé činže předem učinila, a neprávem —Čís. 9938—
se proto odvolání dovolává tohoto ustanovení. Odvolání přehlíží ostatně i to, že tvrzený a podle spisového záznamu tímto zjištěný exekuční prodej domu, v němž' žalovaná obchod provozovala, o sobě neznamená ještě nutně zánik její obchodní činnosti a tudíž ani používání telefonního zařízení, že tvrzení o výmazu žalované firmy není prokázáno a podle § 158 c. ř. s. bylo by procesně zcela bezvýznamné, ježto, jak odvolací soud zjišťuje z dopisů ze dne 24. května 1928 a ze dne 1. června 1928 podepsaných vnuceným správcem žalované strany, v době zahájení sporu tomu tak ještě určitě nebylo, (vždyť byla-li žalovaná ve vnucené správě, musila existovali a nějakou třeba jen likvidační činnost vyvíjeli); dále že také § 1112 obč. zák. mluví jen o zániku najaté věci, jíž v souzeném případě bylo telefonní zařízení, jež nezaniklo, nikoli dům, v němž bylo instalováno, a že se odmontování stalo na příkaz a na pohrůžku žalované strany a s výhradou všech práv strany žalující, jak jíž prvý soud zjistil. Další tvrzení odvolání; že zažalovaná pohledávka patřila do vyrovnávacího řízení, poněvadž v čase nájemní smlouvy nebylo ještě formelně skončeno, stačí odbýti poukazem k tomu, že se vyrovnací řízení týká jen pohledávek v den zahájení již existujících, že žalobkyně, jak.odvolací soud z vyrovnacích spisů zjišťuje, k vyrovnání přihlásila a přirozeně přihlásiti mohla, vedle instalačních nákladů jen dlužnou činži na rok 1927, že nyní zažalovaná pohledávka činže za rok 1928 nebyla tehdy vůbec ještě existentní, že pohledávka ta, vzhledem na povinnost ke vzájemnému plnění nespadá pod pojem polhledávek na opětující dávky ve smyslu § 15 vyr. řádu, že zahájením vyrovnání platnost a účinnost smluv o sobě nepomíjí, že dalším podržením a používáním najatého telefonního zařízení po 1. lednu 1928, jež přirozeně patřilo k obvyklému provozování obchodu (§ 8 vyr. ř.) a proti němuž vyrovnací správce odpor nepodal, došlo, ne-li právě k znovuzaložení, aspoň k udržení a schválení dosavadního nájemního poměru, tudíž k právnímu jednání, jež podle § 10 vyr. ř. vyrovnacím řízením není dotčeno a z něhož právě pak vyvěrá i zažalovaná pohledávka.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Po právní stránce nebyla sporná věc v napadeném rozsudku posouzena nesprávně. Pokud uplatňuje dovolatelka svůj vlastní zánik, nedbá zjištění, že žaloba byla podána v době, kdy dovolatelka býla ještě zapsána v obchodním rejstříku krajského soudu jako protokolovaná firma, a že nájemné splatné do předu bylo splatno dne 2. ledna 1928, jakož i, že dovolatelka používala ještě v té době telefonního zařízení. Jinak postačí úplně, bude-li poukázáno v této příčině ke správným důvodům napadeného rozsudku, což platí i ohledně vývodů, týkajících se nedostatku aktivního oprávnění žalující firmy, a důsledků, odvozovaných dovolatelkou z ustanovení §§ 6 a 7 c. ř. s. Nedopadá dovolatelčin poukaz k ustanovení § 1107 poslední věta obč. zák. Zažalovaná činže byla splatná dne 2. ledna 1928, a na tom nemohou nic měniti okolnosti teprve později nastalé. Citované ustanovení předpokládá ostatně uspořený náklad a výhody, kterých propachtovatel dosáhnevjinakým užitím věci najaté, a po této stránce nebylo dovolatelkou v řízení soudu prvé stolice, jak by to bylo její procesní povinností, nic přesného předneseno a ani dokázáno, zejména netvrdila dovolatelka, že nájemní předmět byl od určité doby pronajat jiné osobě. Poněvadž bylo zjištěno, že se odmontování telefonního zařízení stalo na příkaz a na pohrůžku žalované s výhradou všech práv žalující firmy, padá tím námitka srovnalého zrušení nájemního poměru, jak odvolací soud správně uvádí. Nemůže býti řeči ani o obohacení žalobkyně, ve kteréžto příčině jest i dovolací soud za jedno s Důvody napadeného rozsudku. I otázka, zdali zažalovaná pohledávka spadala do vyrovnacího řízení, posouzena byla v napadeném rozsudku po právní stránce zcela správně a postačí, bude-li i v této příčině poukázáno ke správným důvodům napadeného rozsudku. Dovolatelčino tvrzení, že se telefonní zařízení stalo příslušenstvím nemovitosti, nemá opory ve zjištěních odvolacího soudu, aniž v ustanovení § 294 obč. zák., podle kterého příslušenstvím rozumí se to, co bývá s věcí trvale spojeno, vedlejší věci pak jen tenkráte, když bez nich nelze hlavní věci upotřebiti, nebo o kterých zákon nebo vlastník určil, by se jich trvale k hlavní věci upotřebilo.