Čís. 9668.

Na manželce podnikatelově, jež jest výhradnou vlastnicí nemovitostí, nikoliv však spolupodnikatelkou, může se okresní nemocenská pokladna domáhati zaplacení dlužného pojistného jen v pořadí knihovním, nikoliv v přednostním.
(Rozh. ze dne 21. února 1930, R II 428/29.)
Rozvrhuje nejvyšší podání za exekučně prodanou nemovitost manželky podnikatele, přikázal exekuční soud v přednostním, pořadí okresní nemocenské pojišťovně dlužné příspěvky a uvedl v tomto směru v důvodech: Podle § 173 zák. čís. 221/24 sb. z. a n. požívá pojistné i s přísl. téhož přednostního práva jako nedoplatky daňové. Podle § 170 téhož zákona ručí manželka, — když není spolupodnikatelkou —, bydlí-li jen se zaměstnavatelem ve společné domácnosti, za pojistné, jež se stalo splatným v době společné domácnosti. Zákon nerozeznává mezi ručením osobním a věcným a jest proto pojistnému přiznati totéž zákonné zástavní právo jako daním reálním a dani výdělkové, ovšem jen v rozsahu § 265 (2) písm. a) cit. zák., t. j. na nemovitostech sloužících výlučně nebo převážně provozování výdělečného podniku, podrobeného dani. V tomto rozsahu ručí věcně i manželka poplatníkova, a také její nemovitosti (§ 264 prvý odstavec čís. 6 cit. zák.). Že vydražený dům sloužil převážně provozováním výdělečných podniků (stavitelství, stolařství) manžela majitelky, jest prokázáno potvrzením obecního úřadu. Rekursní soud napadené usnesení zrušil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Osobní ručení zaměstnavatelovy manželky podle § 170 (2) zákona čís. 221/24 nelze stotožniti s věcným ručením, vyplývajícím z § 173 téhož zákona a § 263 (2) a) zákona čís. 76/27. K tomu nestačí ustanovení § 170, že manželka ručí společně a nerozdílně, jako ručí spolupodnikatelé a dílčí podnikatelé podle § 170 (1). Těmito slovy chtěl zákon vyznačiti jen ručení podle § 891 obč. zák., nikoli však přednostní ručení nemovitostí náležejících spolupodnikatelům, dílčím podnikatelům a manželce zaměstnavatelově, pokud neslouží provozu výdělečného podniku zaměstnavatelova. Manželka ručí sice podle § 170 (2) společně a nedílně se zaměstnavatelem celým svým jměním, takže příslušný ústav jako věřitel jest oprávněn vésti exekuci pro dlužné pojistné i na nemovitosti manželčiny, může se však domáhati zaplacení z nejvyššího podání jen v pořadí knihovním, nikoliv přednostním, není-li manželka jako výhradná vlastnice nemovitostí těch spolupodnikatelkou. Pokud tomu tak není, neručí její nemovitosti podle § 265 (2) a) zákona čís. 76/27 ani tehdy, když skutečně slouží provozu výdělečného podniku manželova. K ručení tomu bylo by třeba výslovného ustanovení zákona, především
Civilní rozhodnutí XII. 18 — Čís. 9669 —
274
vynechání slov »a patřícího majiteli těchto nemovitostí« z § 265 (2) a), jinak nelze vložiti tento smysl do zákona, ježto sluší míti na. paměti práva knihovních věřitelů na úhradu jich pohledávek z nejvyššího podání, kteráž práva mohla by býti omezena jen výslovným ustanovením zákona. Nesouhlasí proto dovolací soud s názorem soudu prvé stolice, že v rozsahu § 265 (2) a) zákona čís. 76/27 ručí věcně i manželka podnikatelova, t. j. její nemovitosti v přednostním pořadí. Nestačí k tomu, že vlastnicí nemovitosti jest jen manželka zaměstnavatelova a že dům čís. 111 slouží provozu výdělečného podniku jejího manžela.

Citace:

Čís. 9668.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 301-302.