Čís. 9909.

Jen v poměru mezi komitentem a komisionářem nebo jeho věřitely pokládá se pohledávka z právního jednání komisionáře proti dlužníku za pohledávku komitentovu, byť i nebyla postoupena. Dlužník může s právním účinkem platiti až do postupu pohledávky jen komisionáři.
(Rozh. ze dne 10. května 1930, Rv I 1378/29). .
Jindřich W. prodal jako komisionář žalující firmy žalovanému motorové kolo. Žalobě komitenta proti žalovanému o zaplacení nedoplatku kupní ceny procesní soud prvé stolice vyhověl, odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud žalobu zamítl. Důvody:
Žalovaný namítl nedostatek aktivního oprávnění, uváděje, že koupil motorové kolo dne 21. června 1926 v obchodě firmy Jindřich W., od které též obdržel účet z téhož dne, v němž si výslovně vyhradila tato firma vlastnictví na kole až do úplného zaplacení kupní ceny. Odvolací soud pokládá tuto námitku v souzeném případě za podružnou, poněvadž podle čl. 368 obch. zák. musel W., jenž prodal žalovanému kolo v komisi žalující firmy, jí svá práva proti žalovanému postoupiti. Tento právní výklad čl. 368 obch. zák. jest pochybený. Podle tohoto článku může komitent uplatniti pohledávku z jednání, které uzavřel komisionář, proti dlužníku teprve po jejím odstupu. Jest to důsledek zásady čl. 360 druhý odstavec obch. zák., podle něhož nevznikají mezi komitentem a třetím (dlužníkem) práva a povinnosti. Jen v poměru mezi komitentem a komisionářem nebo jeho věřitely pokládá se taková pohledávka, byť i nebyla postoupena, za pohledávku komitentovu (Staub-Pisko čl. 368 str. 398, Hermann Otavský »O obchodech« strana 91 a násl. a rozhodnutí čís. 8587 sb. n. s.). Dlužník jest oprávněn a povinen považovati komisionáře za svého věřitele, jímž jest ve skutečnosti až do postupu. Může proto dlužník (třetí) s právním účinkem platiti jen komisionáři. Vychází-li se ze zjištění odvolacího soudu, že jde v souzeném případě o komisní obchod, jest k žalobě, o niž tu jde, oprávněn jen W., ana komitentka (žalobkyně) vůbec netvrdila, neřku-li prokázala, že jí W. postoupil zažalovanou pohledávku. Důsledkem toho je nerozhodné, zda věděl žalovaný o komisionářském poměru mezi žalující firmou a W-em, kterýžto poměr ostatně odvolací soud výslovně zjišťuje.

Citace:

č. 9909. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 730-731.