Čís. 9853.Formy notářského spisu podle § 101 (2) směn. zákona se nevyžaduje pro osoby jen slabozraké. (Rozh. ze dne 25. dubna 1930, Rv I 576/30.) I Proti směnečnému platebnímu příkazu namítla žalovaná přijatelka, že, ač jest slepou, nebyla zachována forma notářského spisu. Procesní soud prvé stolice ponechal směnečný platební příkaz v platnosti, zjistiv, že žalovaná není slepou, nýbrž jen slabozrakou. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody:Dovolatelka připouští, že § 101 (2) směn. zák. vyžaduje jen pro slepce k platnosti směnečného prohlášení, formu notářského spisu, a že ji znalec neprohlásil za slepou. Míní však, že přes to její podpis na směnce není platný proto, že její slabozrakost jest zcela neobyčejná, ježto nemůže psané přečisti, a proto, že zákon ze dne 25. července 1871, čís. 76 ř. zák., chtěl osobám, jež nemají přirozené způsobilosti tělesné, poskytnouti zvláštní ochranu, která odpadá jen tam, kde jest jisto, že přes takovou tělesnou vadu mohou právně podstatné okolnosti a jejich význam spolehlivě býti chápány, čehož prý u dovolatelky nebylo. Nehledíc k tomu, že ustanovení řečeného zákona neplatí pro směnečná prohlášení, nelze vývodům dovolatelčiným přisvědčiti. § 101 sm. zák. žádá formu notářského spisu jen pro směnečná prohlášení slepců a nelze tohoto výminečného ustanovení používat! i pro slabozraké vůbec. Znalec označil dovolatelku za slepou v obvyklém slova smyslu, t. j. takovou, jež jest zbavena užívání zrakového smyslu, ba ani za slepou pro praktický život, t. j. za tak slabozrakou, že by se nemohla volně pohybovat! a se světlem, jež jí zbylo, v obyčejném životě vyjíti. Proto nelze pokládati dovolatelku za slepou ve smyslu zákona, vykládá-li se smysl jeho slov tak, jak mu všeobecně sluší rozuměti (§ 6 obč. zák.). Nelze ani říci, že žalovaná je tak slabozraká a proto tak tělesně nedostatečná, že nechápala, co podpisuje, jak to chce vylíčiti v dovolání.