Čís. 9846.

Ustanovením čl. 12 zákona ze dne 14. července 1927, čís. 125 sb. o organisaci politické správy a § 93 vládního nařízení ze dne 13. ledna 1928, čís. 8 sb. z. a n. o správním řízení byl rozšířen předpis § 1 čís. 12 ex. ř. na veškerá vykonatelná rozhodnutí správních úřadů, uvedených v § 1 vládního nařízení.
(Rozh. ze dne 24. dubna 1930, R I 125/30). Vymáhající věřitel navrhl proti obci L. povolení exekuce k vydobytí peněžité pohledávky na základě usnesení obecní správní komise obce L., jímž mu bylo přiznáno vyplácení 2/3 veškerých požitků jako městského úředníka až do konečného výsledku soudního trestního řízení. Soud prvé stolice exekuci povolil, rekursní soud exekuční návrh zamítl. Důvody: Soud může povoliti exekuci jen z některého exekučního titulu uvedeného v § 1 ex. ř. V projednávaném případě vymáhající strana dovolává se jako exekučního titulu vykonatelného usnesení obecní správní komise městyse L., kterýmžto usnesením mu bylo přiznáno vyplácení Va veškerých požitků jako městskému úředníku až do konečného výsledku soudního řízení trestního. Jde tu tedy o právoplatný úkon samosprávného úřadu, kterým vzešel vymáhajícímu věřiteli jako definitivnímu městskému úředníku městyse L. nárok proti obci na poskytování zmíněné alimentace, tedy nárok povahy veřejnoprávní, a nikoliv soukromoprávní. Podle § 40 zákona ze dne 23. července 1919 čís. 443 sb. z. a n. rozhodují totiž též o jinakých ze služebního poměru obecních úředníků vzešlých sporech samosprávné úřady. Rozhodnuti samosprávných úřadů jest,zpravidla vykonatí cestou správní a jsou podle § 1 čís. 12 (resp. čís. 10) při rozhodnutích o nárocích soukromoprávních právoplatné nálezy správních úřadů neb jiných veřejných orgánů k tomu povolaných ve věcech práva veřejného vydané exekučním titulem jen tenkráte, pokud exekuce jest zákonnými ustanoveními přidělena soudům. Leč v případě, o nějž tu jde, tomu tak není a opomenul krom toho vymáhající věřitel doložiti, že tomu tak jest (§§ 7 a 10 ex. ř. obdobou).
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Ustanovením druhého odstavce § 2 zákona ze dne 23. července 1919 čís. 443 sb. z. a n. byli obecní úředníci prohlášeni za úředníky veřejné a podle § 40 zák. byly i spory v tomto veřejnoprávním poměru tkvící, zejména i spory o služební příjmy obecního úředníka přikázány k rozhodování samosprávným úřadům. Takovým jest i nárok vymáhajícího věřitele, jenž prokázal i potvrzením okresního úřadu v M., že rozhodnutí zemského úřadu o něm nabylo právní moci dnem 8. května 1929 (§ 54 druhý odstavec ex. ř.). Ustanovením § 90 vl. nař. ze dne 13. ledna 1928 Čís. 8 sb. z. a n. (správního řízení) prohlášena byla vykonatelná rozhodnutí úřadů v § 1 vyjmenovaných (tedy i zemského úřadu, viz § 1 odst. 1 čís. 3 správ. řízení) za exekuční tituly a podle čl. 12 zákona ze dne 14. července 1927 čís. 125 sb. z. a n. (o organisaci politické správy) a § 93 vlád. nař. čís. 8/28 jsou exekuční tituly v § 90 odst, 1 uvedené zároveň exekučními tituly ve smyslu exekučního řádu, i když pro ně není soudní exekuce výslovně připuštěna zvláštním ustanovením. Tímto ustanovením byl podstatně rozšířen předpis § 1 čís. 12 ex. ř. na veškerá vykonatelná rozhodnutí správních úřadů, vyjmenovaných v § 1 vl. nař., která podle čl. 12 zákona čís. 125/1927, a § 90 prvý odstavec správního řádu lze jako správní exekuční tituly vykonatí buď exekucí politickou, nebo soudní. Soudní exekuci podle správních exekučních titulů může podle ustanovení § 93 druhý odstavec správního řízení navrhnouti nejen úřad v § 1 prvý odstavec vl. nař. označený (srov. § 2 prvý odstavec správ. řízení čís. 8/1928), nýbrž i strana. Oprávnění vymáhajícího věřitele k exekuci proti povinné obci jest upraveno zvláštním předpisem § 15 ex. ř. se zřetelem k zájmům veřejným. Než stěžovatel předložil exekučnímu soudu vyjádření okresního úřadu v M., jímž tento správní úřad projevil souhlas s exekucí stěžovatelem navrženou, čímž bylo vyhověno zvláštnímu předpisu § 15 ex. ř. a § 93 druhý odstavec správ. řádu.

Citace:

Čís. 9846. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 612-614.