Čís. 9555.

Žalováno-li pro rušení neb pro osobování si služebností sváděti vodu, lze rozhodnouti jen pořadem práva. Ochrany podle § 11 vodního zákona pro Čechy nelze se domáhati na soudě.
(Rozh. ze dne 23. ledna 1930, R I 1/30.).
Žalobci domáhali se proti žalovaným soudního výroku, že žalovaným nepřísluší právo sváděti se své pastviny vodu na pozemky žalobců, zřizovati na této pastvině a prokopávati příkopy za účelem odtoku této vody, a že žalovaní jsou povinni zdržeti se dalšího svádění vody a zřizování a prokopávání příkopů. K námitce nepřípustnosti pořadu práva soud prvé stolice žalobu odmítl, rekursní soud zamítl námitku nepřípustnosti pořadu práva. Důvody: V žalobě jest tvrzení žalobců, že žalovaní opětně prokopali oba výjezdy vedené napříč přes pastvinu č. kat. 865/2, náležející žalobcům, tím způsobem, že napříč přes ně zřídili příkopy, následkem čehož voda ze sousedních pozemků a z pastviny žalovaných čís. kat. 865/1 stékala po pastvině žalobců č. kat. 865/2, a že se žalovaní opětně pokoušeli prokopáním oněch příkopů sváděti vodu uvedeným způsobem, takže si osobují právo tohoto svádění vody a prokopávání pozemků čís. kat. 865/2 přes opětovný zákaz žalobců, a proto se žalobci domáhají soudního výroku, že žalovaným toto právo nepřísluší, že jsou povinni dalšího svádění vody po pastvině čís. kat. 865/2 a zřizování a prokopávání příkopu na ni se zdržeti pod exekucí. Tento skutečný podklad žaloby je ryze soukromoprávním a týká se jen poměru mezi stranami rozepře, z nichž žalobci tvrdí, že si žalování proti nim osobuji právo výše popsané, a stěžují si na toto jednání žalovaných žalobou zápůrčí podle § 523 obč. zák., o níž může býti rozhodnuto jen pořadem práva. Tento soukromoprávní ráz tohoto sporu nemůže být vyloučen tím, že podle přednesu strany žalované nejde o soukromoprávní důvod, jehož důsledkem by byla povinnost žalobců trpěti srážkové vody na pastvině č. kat. 865/2, a že žalovaná takový soukromoprávní důvod netvrdí, nýbrž že se žalovaní opírají o právo prýštící z veřejnoprávního závazku žalobců, neužívati vody tak, by tím byla žalovaným působena újma a mimo to zpalavení a zbahnění jejich pozemku. Nejde totiž v nynějším sporu o veřejnoprávní nárok, jejž žalovaní v námitkách rozvinují, nýbrž jde o to, zda tvrzený soukromoprávní nárok žalobců, jak byl výše probrán, jest odůvodněn, čili nic, a o tom může býti rozhodnuto jen rozsudkem, jenž vyřídí spor věcně.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Mezi stranami vznikl spor, zda jsou žalobci povinni trpěti odtok srážkových vod po své pastvině č. p. 865/2. Nárok žalovaných, by žalobci jej trpěli, může býti právem soukromoprávním, právem služebnosti podle §§ 477 čís. 2 a 497 obč. zákona, přikázaným k rozhodování řádným soudům, ale také nárokem podle § 11 českého vodního zákona, o němž rozhodovati by příslušelo politickým úřadům. Jak uznává i Procházka (České vodní právo, 1925, str. 52), jehož autority se dovolává první soud, jest sice nárok, opírající se o § 11 českého zákona, veřejnoprávním, může však s ním konkurovati soukromoprávní žaloba pro rušení neb osobování si služebností. Předmět a podmínky ochrany soukromoprávní a veřejnoprávní jsou ovšem podstatně různé. Proto nemá pravdu dovolací rekurs žalovaných, háje názor, že pro otázku příslušnosti správních úřadů či řádných soudů musí býti rozhodným teprve skutkový základ sporu, jak jej soud zjistil. Žaluje-li se pro rušení neb pro osobování si služebnosti, může býti o žalobě rozhodnuto příznivě nebo nepříznivě, ale vždy jenom řádným soudem. Ochrany podle § 11 vodn. zákona nelze se u soudu dovolávati. Které ochrany se žalobci dovolávají, lze posouditi jen podle jejich přednesu a návrhů, nikoliv podle přednesu strany žalované. I když se připustí, že žalobní udání nebyla v té příčině zcela přesná, při prvním ústním jednání prohlásili žalobci, že žalují výhradně pro osobováni si služebnosti sváděti vodu podle ustanovení občanského zákoníka. Tímto prohlášením byl soud vázán. Žaloba jest zápůrčí žalobou vlastnickou podle § 523 obč. zák., rozhodovati o ní přísluší soudu. Na žalobcích jest, aby prokázali, že si žalovaní osobují služebnost sváděti vodu po parc. čís. 865. Nezdaří-li se jim tento důkaz, bude žalobu rozsudkem zamítnouti. Bude-li prokázáno osobování si služebnosti, bude teprve třeba jednati o tom, zda žalovaní nabyli právo služebnosti podle pravidel soukromého práva. Rozhodnutí rekursního soudu jest ve věci správné a musilo býti potvrzeno.

Citace:

č. 9555. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 115-117.