Čís. 9526.

Přihlásil-li se k pozůstalosti jediný dědic bezvýjimečně a nebylo podmínek pro sepsání inventáře, jest vžiti za základ projednání pozůstalosti místopřísežné seznání. V takovém případě, vznikl-li spor mezi dědicem a třetí osobou, zda jí zůstavitel prodal nemovitost, nelze poukázati účastníky, by podali v určité lhůtě žalobu, aniž stanoviti následky pro případ nedodržení lhůty.
(Rozh. ze dne 17. ledna 1930, R I 1020/29.)
Mezi universální dědičkou a obci H. vznikl spor, zda zůstavitel prodal obci polovici svého domu. Pozůstalostní soud poukázal universální dědičku i obec H., by otázku, zda jest do pozůstalosti zařaditi polovinu domu či jen kupní cenu za tuto polovinu, rozřešily mezi sebou sporem s tím, že nebude-li do měsíce po doručení usnesení soudu vykázáno, že byl spor zahájen, bude se v projednáni pozůstalosti pokračovati a jako aktivum pozůstalosti bude vzata kupní cena. Rekursní soud vyhověl rekursu universální dědičky a poukázal na pořad práva obec H. s tím, že nevykáže-li obec do jednoho měsíce od doručeni usneseni pozůstalostnímu soudu, že zahájila spor, bude se v projednáni pozůstalosti pokračovati a jako aktivum pozůstalosti bude zařazena polovice domu.
Nejvyšší soud zrušil usnesení obou nižších soudů a uloží prvému soudu, by pokračoval v projednání pozůstalosti.
Důvody:
Mezi testamentární universální dědičkou Marii B-ovou a městem H. vznikl spor, zda zůstavitel prodal městu ideelní polovici domu. Názor, že spor má neb aspoň může míti vliv na projednáni pozůstalosti, že proto, bude-li v určité, soudem na třicet dnů stanovené lhůtě podána žaloba, bude nutno vyčkati jeho výsledek, jinak však v nesporném řízení rozhodnouti, má-li za pozůstalostní jmění býti považována nemovitost, či její kupní cena, jest v rozporu se zjištěným stavem věci a zákonem. Poněvadž se dosud nikdo jiný nepřihlásil za dědice než Marie B-ová, tato se přihlásila k dědictví bezvýjimečně, a není tu podmínek § 92 nesp. říz. pro sepsáni inventáře, není vůbec důvodu, by z úřadu a řízením nesporným byl vyšetřován stav pozůstalostního jmění. Za základ projednáni pozůstalosti bude vžiti podle § 114 nesp. říz. místopřísežná udáni universální dědičky. K poukazu stran, by podaly žalobu v určité lhůtě, není důvodu, a neposkytuje zákon k tomu opory, tím méně k stanovení určitých následků pro případ nedodrženi lhůty. Usnesení obou nižších soudů byla proto zrušena, a to i v částech nenapadnutých, neboť žádná strana nemohla nabýti a nenabyla z nich práv. Na pozůstalostním soudě budě, aby především přiměl vdovu Marii J-ovou k určitému prohlášení o dědických nárocích, a nebude-li je činiti, projednal a odevzdal pozůstalost podle udání a návrhů universální dědičky.

Citace:

č. 9526. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 70-71.