— Čís. 9770 —
439
Čís. 9770.
Žaloba k provedení odporu podle § 231, druhý odstavec, ex. ř. nemůže se opírati o jiný důvod odporu, než byl uplatňován v rozvrhovém řízení. — Čís. 9770 —
440
Pokud nejde o nedovolenou výhodu ve smyslu § 47 vyr. ř., byl-li dlužní úpis vystaven za vyrovnávacího řízení na základě úmluvy z doby před zahájením vyrovnacího řízení.
(Rozh. ze dne 27. března 1930, Rv I 771/29.)
Na nemovitosti Alfréda P-a byla knihovně zajištěna pohledávka žalobců 30000 Kč pod pol. 89, pohledávka žalovaných pod pol. 90 v pořadí poznámky pořadí pol. 85. Poznámka pořadí se stala dne 19. listopadu 1925, zástavní právo pro pohledávku žalobců bylo vtěleno dne 4. února 1926, pro pohledávku žalovaných dne 19. března 1926. Usnesením ze dne 12. února 1926 bylo o jmění Alfréda P-a zahájeno vyrovnací řízení. Nemovitost Alfréda P-a byla později za úpadkového řízení exekučně prodána. Pří rozvrhu nejvyššího po-dání bylo hleděno přes odpor žalobců k pohledávce žalovaných, takže žalobci vyšli na prázdno. Žalobci byli rekursním soudem se svým odporem proti přikázání pohledávky žalovaných poukázáni na pořad práva. V žalobě, o niž tu jde a jíž se domáhali žalobci na žalovaných, by bylo uznáno právem, že žalovaní jsou k odporu u rozvrhového roku povinni dovoliti, by pohledávka žalobců byla uspokojena před pohledávkou žalovaných, — tvrdili žalobci, že Alfréd P. nebyl dne 19. března 1926, po zahájení vyrovnacího řízení, oprávněn, vystaviti dlužní úpis, na jehož základě bylo vloženo zástavní právo pro pohledávku žalovaných, ježto slo o zvláštní výhodu podle § 47 vyr. ř. zapovězenou. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Dovolání uplatňuje jeri dovolací důvod § 503 čís. 4 c. ř. s., ale ne' právem. Jde o žalobu k provddení odporu podle § 231 druhý odstavec ex. ř., která se neměla opírati o jiný důvod odporu než byl uplatňován v rozvrhovém řízení (Neumann str. 750 a rozh. vid. n. s. čís. 7660 01. U. n. ř.). Pokud tedy žalobci,opřeli žalobní nárok nejen o tvrzení, že jest vystavení dlužního úpisu ze dne 19. března 1926 neplatné s hle, diska § 47 vyr. ř. jako poskytnutí zvláštní výhody, nýbrž i o to, že, jest neplatné s hlediska § 486 b) druhý odstavec tr. zák., nezabývaly se nižší soudy právem posuzováním věci s hlediska tohoto předpisu trestního zákona, ani ho žalobci neuplatňovali v odporu v rozvrhovém řízení. Žalobci ostatně nehájili věc s hlediska toho ani v odvolání a nečiní tak ani v dovoláni.
S hlediska § 47 vyr. ř, vytýká (Jovolání napadenému rozsudku, že neposoudil věc správně po stránce'právní, ale nelze s ním souhlasiti. Jest zjištěno, a to neodporovatelně, že vyrovnací dlužník vystavil sice dlužní úpis dne 19. března 1926, tedy za vyrovnacího řízení, zahájeného o jeho jmění dne 12. února 1926, ale že tak učinil na základě úmluvy, uzavřené dne 16. listopadu 1925 se žalovanými, podle níž se zavázal, že vystaví žalovaným na zapůjčené mu peníze dlužní úpis, jakmile to budou žádati. Bylo tudíž vystavení dlužního úpisu jen splněním toho, k čemu se vyrovnací dlužník zavázal již před zahájením vyrovnacího řízení, a záleží tudíž při posouzení věci na významu tohoto závazku s hlediska § 47 vyr. ř. Po rozumu tohoto ustanovení zákona lze mluviti o zakázané výhodě, byla-li objektivně vyhrazena některému z věřitelů z podnětu vyrovnacího řízení již zahájeného nebo teprv zamýšleného nebo třeba jen z nějaké vzdálené souvislosti s ním, při čemž nesejde vůbec na subjektivních okolnostech neb pohnutkách (rozh. čís. 3358 sb. n. s.). Leč ve sporu nejen nebylo prokázáno, nýbrž nebylo ani tvrzeno, že závazek dlužníkův vznikl z podnětu vyrovnacího řízení, jím v době té zamýšleného, nebo v nějaké souvislosti s ním, neboť strany (ani netvrdily, že v té době dlužník vůbec pomýšlel na vyrovnání, nebo že v té době byly tu předpoklady, z nichž by se dalo souditi, že se dlužník zabýval takovým úmyslem. Nelze proto závazek dlužníkův, převzatý proti žalovaným před zahájením vyrovnacího řízení o jeho jmění, prohlásiti za zvláštní výhodu, zakázanou podle § 47 vyr. ř. Ježto pak dlužník zůstává i za vyrovnacího řízení způsobilým podmětem právních jednání, byl podle toho i oprávněn, by splnil převzatý závazek vystavením dlužního úpisu, ovšem pokud jeho oprávnění nebylo omezeno předpisem § 8 odst. (2) vyr. ř.