Čís. 9825.

Rukojmí nemá proti hlavnímu dlužníku nároku na náhradu útrat sporu a exekuce, vzešlých vymáháními zaručeného dluhu proti rukojmímu.
(Rozh. ze dne 12. dubna 1930, Rv II 274/29). Žalobkyně zaručila se za směnečný dluh žalovaného. Věřitel žaloval o zaplacení dluhu žalobkyni a, vysoudiv spor, vedl proti ní exekuci. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se žalobkyně na žalovaném zaplacení 12.320 Kč útrat žaloby, exekuce a poplatků ve sporu (exekučním řízení) věřitele proti žalobkyni. Oba nižší soudy žalobu v tomto směru zamítly, odvolací soud z těchto důvodů: Částka 12.320 Kč tvoří podle vlastního tvrzení odvolatelky útraty žaloby, exekuce a poplatky ze sporu. Na tento peníz nebylo lze jí přiznati nárok podle § 1358 obč. zák. proto, že tu nešlo o dluh cizí, o dluh žalované strany, nýbrž o vlastní dluh žalobkyně. Nevadí, že útraty jsou částí vedlejšího příslušenství pohledávky hlavní, neboť v příčině § 1358 obč. zák. rozhoduje jen to, jak jest posuzovati zaplacený peníz v poměru mezi dlužníkem a rukojmím; tento převzal na sebe závazek zaplatili v určitém případě místo dlužníka; neučiní-li tak dobrovolně, dá-li se k plnění tomu nutiti teprve nákladným sporem, nemůže vůbec útraty sporu požadovali od dlužníka, za něhož se zaručil, protože tyto útraty jsou jeho dluhem. To platí v podstatě také v souzeném případě, nechť příčina, pro kterou žalobkyně byla od banky žalována, byla jakákoliv a nebylo by rozhodným zavinění žalobkyně, protože tu nejde o náhradu škody. Žalobkyně převzala rukojemství ve formě skripturní obligace a musí sama nésti toho následky, které jí vyplynuly z toho, že nedostála svým závazkům, které jí podle povahy tohoto způsobu zaručení proti věřiteli vzešly a z toho, že — jak sama připouští — prolougaci směnky odepřela. Platila tedy tyto náklady u banky za sebe, a nikoliv za žalovanou, a nemůže je tedy od ní požadovati z důvodu § 1358 obč. zák.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání poukázav v otázce, o niž tu jde, na důvody rozsudku odvolacího soudu.

Citace:

Čís. 9825. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 573-574.