— Čís. 9945 —
763
Čís. 9945.
Ustanovení §§ 87, 88 směnečného zákona ze dne 13. prosince 1927, čís. 1 sb. z. a n. na rok 1928, jest použiti i ohledně šeků.
(Rozh. ze dne 24. května 1930, Rv II 201/30.)
Šekový platební příkaz ponechal procesní soud prvé stolice v platnosti. Odvo1ací soud napadený rozsudek potvrdil, mimo jiné z těchto důvodů: V písemných námitkách uvedl sice žalovaný, že měl nebo má za žalující stranou pohledávku asi 26000 Kč z převzaté záruky a za své zboží, které bylo a je žalující firmy, neuvedl však přesně polhledávku tu a započtení její ani neuplatňoval. Důsledkem toho se prvý soud právem nezabýval námitkou, zda má žalovaný za žalobcem nějakou pohledávku. Podle § 20 bod 6 šek. zák. ze dne 3. dubna 1906, čís. 84 ř. zák. platí o námitkách dlužníka předpis § 82 sm. ř. nyní § 87 sm. zák. ze dne 13. prosince 1927, čís. 1 sb. z. a n. na rok 1928. Již za platnosti starého směnečného řádu (byla ustálena judikatura, že nelikvidní pohledávky nelze k započtení v řízení směnečném uznati. To došlo výrazu v novém směnečném zákoně (§ 88). O pohledávce žalovaného nelze říci, že je likvidní, ana není ani výše její určitá, a ano ani celých as 26000 Kč, jak udává žalovaný, mu podle vlastního tvrzení nepřísluší, neboť její čá^t mu přísluší za jeho zboží, jehož vlastnictví bylo nesporně vyhrazeno, a měl by nárok na vydání svého zboží, nikoli na náhradu v penězích. I kdyby byl žalovaný tuto pohledávku k započtení namítal, nemohl prvý soud pro 'její nelikvidnost k ní vžiti zřetel.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Důvody:
Pokud se týče právního posoůzení věci, jest soulhlasiti s právním názorem odvolacího soudu, že dovolatel nemůže uplatniti vzájemnou svou pohledávku v tomto sporu podle § 20 čís. 6 šekového zákona ze dne 3. dubna 1906, čís. 84 ř. zák. Toto zákonné ustanovení poukazuje ovšem na čl. 82 směnečného řádu, avšak podle § 107 (2) směnečného zákona ze dne 13. prosince 1927, čís. 1 sb. z. a n. z r. 1928 jest přiměřeně použiti příslušných ustanovení směnečného zákona, pokud se zákony a nařízení dovolávají předpisů uvedených v odstavci (1) § 107 směn. zák:, tudíž také, pokud se dovolávají směnečného řádu. Nutno tudíž použiti § 88 směn. zák., jímž bylo doplněno ustanovení § 87 směn. zák. o přípustných námitkách, kteréžto paragrafy vstoupily na místo čl. 82 směn. ř. Poněvadž nejsou tu předpoklady § 88 směn. zák., nepřihlížel právem odvolací soud k vzájemné pohledávce dovolatelově. Nebylo proto třeba obírati se otázkou, zda tato vzájemná pohledávka jest likvidní a zda ji dovolatel vůbec namítal k započtení v tomto sporu, nebo zda se toho vzdal.
Citace:
č. 9945. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 791-792.