Čís. 9864.Nárok z pojistky, uzavřené zůstavitelem ve prospěch třetích osob, nepatří do pozůstalosti, nedožil-li se zůstavitel splatnosti pojistky. Byly-li podle obsahu pojistky obmýšleny pro případ úmrtí zůstavitelova dvě osoby stejným dílem a uvolnil-li se nárok jedné z nich jejím úmrtím před úmrtím zůstavitele, neodporuje zřejmě zákonu názor, že uvolněný podíl přirostl druhé obmýšlené osobě. (Rozh. ze dne 26. dubna 1930, R I 58/30.) Pozůstalostní soud zamítl návrh tří zůstavitelových věřitelů, by byla do pozůstalosti pojata pojistka uzavřená zůstavitelem na 20000 Kč a splatná 1. června 1942 pro jeho dcery Vlastu a Jarmilu stejným dílem. K rekursu jednoho z věřitelů rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Pojistka zní pro dcery zůstavitelovy, tedy osoby třetí. Nárok z pojistky na vyplacení pojistného kotví ve smlouvě, nikoliv v právu dědickém, a dospěje k splatnosti teprve 1. června 1942. Zůstavitel neměl nároku na pojistné, není tedy pojistné a nárok na ně součástí zůstavitelova jmění a proto nepatří pojistka do aktiv pozůstalosti. Na tom nic nemění skutečnost, že Jarmila, jedna z obou dcer zůstavitelových, zemřela 6. září 1920, neboť není-li ve smlouvě pojišťovací jiného ustanovení, připadne podíl, jehož nenabyla podle § 133, prvý odstavec, zákona ze dne 23. prosince 1917, čís. 501 ř. zák. její sestře Vlastě. Zůstavitel nedožil se splatnosti pojistky (§ 132 cit. zák.), pročež právem pojistka ta do aktiv jeho pozůstalosti nebyla zařazena. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody: Jde o souhlasná usnesení nižších soudů a jest proto zkoumati, zda napadené usnesení netrpí některou z vad v § 16 nesp. říz. vytčených, z nichž dovolací stížnost uplatňuje jen zřejmý rozpor se zákonem. Nejvyšší soud, přezkoumav spisy, neshledal, že je napadené usnesení zmatečné nebo ve zřejmém rozporu se spisy neb se zákonem. Vzhledem na stěžovatelovy vývody jest k případným důvodům napadeného usnesení říci ještě toto: Dovolací stížnost napadá usnesení rekursního soudu již jen potud, pokud jím byl vysloven názor, že nepatří do pozůstalosti ani nárok na zaplacení poloviny pojistky čís. 234340, nýbrž, že obmýšlená dcera zůstavitelova Vlasta má nárok na úplné vyplacení pojistné sumy. Leč ani v tom nemá pravdu. Otázku, jak se utvářila věc, zemřela-li před smrtí zůstavitelovou jedna z obmýšlených dcer, v jejichž prospěch se dal zůstavitel pro případ svého úmrtí pojistiti, řešil rekursní soud s hlediska § 133 prvý odstavec zák. ze dne 23. prosince 1917, čís. 501 ř. z. Ustanovením tím jest vyloučena účinnost ustanovení § 132 třetí odstavec uved. zák., podle něhož přísluší nárok, nenabyl-li ho obmýšlený, pojistníku, a jeho smysl lze posuzovati podle rozsahu vysloveného v § 560 obč. zák. (aneb, jsou-li všichni dědici povoláni k dědictví všeobecným výrazem, znamenajícím rovné podělení), neboť v obou ustanoveních jde o určení práva přírůstku (srov. Komentář Ehrenzweig k § 133 uved. zák. str. 397). Byly-li tudíž podle obsahu pojistky obmýšlenými pro případ úmrtí zůstavitelova obě jeho dcery Jarmila a Vlasta stejným dílem a uvolnil-li se nárok jedné z nich úmrtím, neodporuje zřejmě zákonu, vyslovil-li rekursní soud, že uvolněný podíl přirostl vzhledem k § 133 prvý odstavec uved. zák. druhé obmýšlené dceři zůstavitelově Vlastě, ano lze, jak již řečeno, vykládati ustanovení to i v rozsahu, určeném v § 560 obč. zák.