Čís. 9673.

Jde o zmatek podle § 477 čís. 5 c. ř. s., byla-li strana v rozepři, pro niž platila relativní povinnost dáti se zastupovati advokátem, zastoupena obyčejným zmocněncem. Jednání obyčejného zmocněnce nebylo stranou schváleno tím, že byla jako strana vyslechnuta dožádaným soudem, neprohlásila-li při této příležitosti, že schvaluje dosavadní procesní úkony zmocněnce před procesním soudem.
(Rozh. ze dne 22. února 1930, R I 101/30.)
Žalobu, zadanou na okresním soudě v P., o zaplacení 4600 Kč procesní soud prvé stolice zamítl. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek i s předchozím řízením počínajíc ústním jednáním dne 9. března 1929 a vrátil věc prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci, o žalobě dále po zákonu jednal a znovu rozhodl. Důvody: Žalobce domáhá se na žalovaných zaplacení 4600 Kč s přísl. Spor byl projednáván u okresního soudu v P. Ve sporu byl žalobce při všech ústních jednáních zastoupen Antonínem J-em jako zmocněncem podle plné moci ze dne 12. února 1929. Teprve pro řízení odvolací zřídil si za zástupce advokáta. Podle § 29 prvý odstavec c. ř. s. lze ve sporech nad 2000 Kč v místech, v nichž mají sídlo aspoň dva advokáti, připustili jako zmocněnce jen advokáty. Jde tu o relativní nucené zastoupení advokátem. V souzeném případě jde o spor nad 2000 Kč a jest obecně známo, že v sídle okresního soudu v P. jsou více než dva advokáti. Bylo proto zastupování žalobce zmocněncem Antonínem P-em, jenž není advokátem, protizákonné a právně bezúčinné. Žalobci bylo sice k jeho žádosti — Čís. 9673 —
283
uděleno pro spor, o nějž jde, právo chudých usnesením ze dne 26. února 1929. Byl tudíž žalobce oprávněn ve smyslu § 64 čís. 4 c. ř. s. a § 133 jedn. ř. žádati, by mu byl ku bezplatnému hájení jeho práv při ústním jednání zřízen zástupce z úředníků soudu, pokud se týče státního zastupitelství. Žalobce však práva toho nepoužil a o zřízení takovéhoto zástupce nežádal. Podle § 477 čís. 5 c. ř. s. jest .rozsudek i předchozí jednání zmatečným, nebyla-li strana v řízení vůbec zastoupena, nebo, potřebuje-li zákonného zástupce, nebyla-li zastoupena takovým zástupcem, pokud vedení sporu dodatečně nebylo řádně schváleno. Podle účelu tohoto ustanovení spadají sem nejen případy sporů nezletilců a jiných osob k vedení sporu nezpůsobilých a z toho důvodu poručníka neb opatrovníka dle zákona potřebujících, nýbrž i spory, v nichž civilním soudním řádem, tudíž zákonem jest nařízeno zastoupení stran advokáty, a to jak ve sporech advokátských, tak i při relativním nuceném zastupování advokátem. Jde tu vesměs o případy, v nichž zastupování stran advokáty jest zákonem nařízeno. Ježto v první stolici vystupoval jako žalobcův zástupce Antonín P. v postavení zmocněnce, jenž o zřízení zástupce chudých ve smyslu § 64 c. ř. s. a § 133 jedn. ř. pro ústní jednání nežádal, a tudíž takovýto zástupce mu nemohl býti zřízen, a prvý soud ve smyslu § 37 c. ř. s., pokud se týče § 185 c. ř. s. nápravu nezjednal, jest tu zmatek ve smyslu § 477 čís. 5 c. ř. s., neboť žalující strana nebyla zastoupena v jednání zástupcem stanoveným zákonem. Za tohoto stavu věci jest i rozsudek i řízení mu předcházející ve smyslu § 477 čís. 5 c. ř. s. zmatečné a bylo je proto k odvolání strany žalující zrušiti a prvému soudu uložiti to, jak shora uvedeno.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Výklad, který v napadeném usnesení dal odvolací soud ustanovení § 29 prvý odstavec c. ř. s., jest správný, neboť žalobce mohl sice v prvé stolici sám jako strana vystupovati a nepotřeboval právního zástupce, neučinil-li to však a dal-li se v řízení před prvou stolicí zastupovati zmocněncem, mohl tímto jeho zmocněncem býti jen. advokát, nikoli někdo jiný. Jest proto také správným názor soudu odvolacího, že z důvodu v napadeném usnesení uvedeného rozsudek soudu prvé stolice, jakož i řízení jemu předcházející trpí zmatečností po rozumu § 477 čís. 5 c. ř. s., pokud vedení sporu zmocněncem žalobcovým, žalobcem Samým nebo jeho právním zástupcem dodatečně nebylo schváleno a tím zmatečnost nebyla odstraněna. Schválení toto se podle stavu spisů za řízení v prvé stolici nestalo, neboť nelze je spatřovati v tom, že žalobce byl dožádaným soudem jako strana vyslechnut, an při té příležitosti neprohlásil, že schvaluje kroky až dosud jeho zmocněncem Antonínem P-em v tomto sporu u procesního soudu předsevzaté, a z ničeho nelze souditi na to, že tak chtěl učiniti, an při tomto jednání jen jako strana za účelem důkazu vypovídal a nic jiného nepřednesl. Pro správnost názoru, že žalobce při tomto jednání neměl úmysl zmatečnost, — Čís. 9674 —
284
kterou řízení v prvé stolicí pro nedostatek řádného zastoupení žalobcova trpělo, odstraniti, mluví skutečnost, že v odvolání proti rozsudku soudu prvé stolice žalobce sám svým právním zástupcem tuto zmatečnost uplatnil a zrušení napadeného rozsudku navrhl. Opačné tvrzení stěžovatelovo nemá opory ve spisech a následkem toho pozbývají významu poukazy stěžovatelovy na rozhodnutí tohoto soudu uveřejněné pod čís. 5734 sb. n. s. a na dotyčnou literaturu, ježto tu nejde o dodatečné schválení jednání zmocněncova stranou samou po případě jejím právním zástupcem.

Citace:

Čís. 9673.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 310-312.