Čís. 9683.

Osvojení (zákon ze dne 28. března 1928, čís. 56 sb. z. a n.).
Osvojením nemanželského dítěte nepomíjí o sobě platnost dřívějšího soudního rozhodnutí, jímž bylo nemanželskému otci uloženo platiti dítěti výživné.
(Rozh. ze dne 22. února 1930, R II 44/30.) — Čís. 9683 —
299
Usnesením rekursního soudu ze dne 21. června 1927 bylo nemanželskému otci uloženo platiti dítěti výživné měsíčních 200 Kč. Nemanželské dítě bylo pak osvojeno Josefem B-em. Soud prvé stolice vzhledem k osvojení dítěte vydal usnesení, v němž mimo jiné uvedl pod b): »Zákonná vyživovací povinnost nemanželského otce trvá i nadále.« Rekursní soud k rekursu nemanželského otce změnil napadené usnesení v ten rozum, že odstavec b) napadeného usnesení má odpadnouti. Důvody: Podle § 4 (1) zákona ze dne 28. března 1928, čís. 56 sb. z. a n. nabývá osvojenec proti osvojiteli všech majetkových nároků, jako dítě manželské, tedy také práva na výživu v rozsahu § 139 obč. zák. V § 4 (4) cit. zákona bylo ustanoveno, že osvojenec neztrácí sice právo proti vlastní rodině, že však nárok na výživné má jen, pokud není osvojitel s to, by mu poskytoval slušnou výživu. Z toho plyne, že práva proti vlastnímu otci působí proti předcházejícím právům ze smlouvy o osvojení jen podpůrně. Poněvadž dítě nemůže žádati dvakráte týž nárok na výživu, spočívá vyživovací povinnost uložená vlastnímu otci, dokud vyživovací povinnost osvojitele nezanikla. Kdyby tento případ nastal, může dítě uplatňovati nároky proti vlastnímu otci, čímž jeho vyživovací povinnost zase obživne. Je-li těchto zásad použiti při manželském otcovství, tím spíše jest jich použiti při nemanželském otcovství, neboť práva dítěte proti nemanželskému otci zajisté nejsou větší než dítěte manželského proti jeho otci, a jest i právní poměr mezi osvojíte lem a osvojencem rovněž účinnějším, než právní poměr mezi nemanželským otcem a dítětem. Podle zprávy městské rady v B. jest osvojitel Josef B. s to, by řečené vyživovací povinnosti dostál, takže spočívá vyživovací povinnost nemanželského otce. Poněvadž napadená část usnesení prvého soudu může býti vykládána a také stěžovatelem vykládaná byla tak, že jeho vyživovací povinnost nejen zůstává v platnosti, nýbrž i nadále musí býti plněna, bylo stížnosti vyhověti.
Nejvyšší soud k dovolacímu rekursu osvojitele změnil usnesení nižších soudů v ten rozum, že rozhodnutí rekursního soudu ze dne 21. června 1927, jímž nemanželský otec byl odsouzen platiti výživu dítěti až do dalšího jiného rozhodnutí 200 Kč měsíčně, zůstalo pozdějším osvojením dítěte nedotčeno.
Důvody:
Není potřebí aniž lze všeobecně zkoumati, zda a pokud byla osvojením změněna zákonná vyživovací povinnost nemanželského otce. Prozatím jde jen o to, zda osvojením pominula platnost dřívějšího rozhodnutí poručenského soudu, podle něhož jest nemanželský otec povinen na výživné dítěte platiti až do dalšího jiného rozhodnutí 200 Kč měsíčně. Nelze souhlasiti s rekursním soudem, že vyživovací povinnost nemanželského otce spočívá do doby, dokud přednější vyživovací povinnost osvojitele nezanikne. Předpis § 4 čtvrtý odstavec zák. o osvojení čís. 56/1928 sb. z. a n., jehož se rekursní soud dovolává, nevztahuje se podle‘svého doslovu: »Ve vlastní rodině nepozbývají osvojenec — Čís. 9684 —
300
a jeho potomci práv. Nárok na výživu mají, pokud není osvojitel sám s to, aby jim poskytl slušnou výživu« na poměr dítěte k nemanželskému otci, neboť není členem jeho rodiny (§§ 165, 166, 171 obč. zák.). Obdobné jeho použití jest vyloučeno, neboť právě s hlediska osvojení jest poměr dítěte k otci manželskému a nemanželskému podstatně jiný. Kdežto osvojení manželského dítěte jest vázáno na souhlas jeho otce, tento se vzdává smlouvou otcovské mocí ve prospěch osvojujícího muže, ale může v mezích § 8 osv. zák. určití podmínky nového poměru, jest nemanželský otec při osvojení jen třetí osobou, jejíhož souhlasu, ba ani výslechu není zapotřebí. Podle § 8 osv. zák. mohlo býtí v osvojovací smlouvě mezi poručenstvem dítěte a osvojitelem výslovně ujednáno, že nemanželský otec nemá býti sproštěn soudem již upravené povinnosti k výživě dítěte. Když se tak sice nestalo, ale nebylo v té příčině také nic jiného smluveno, jest předpokládat! takovouto vůli stran, neboť výklad, že osvojující otec chtěl na sebe vžiti břímě právoplatně již nemanželskému otci uložené, příčil by se pravidlu o výkladu smluv stanovenému v první větě § 915 obč. zák. Není účelem osvojení sprostiti nemanželského otce jeho závazků, naopak mohou právě jeho závazky býti v určitých případech podmínkou osvojení, což sice nebylo zjištěno, ale jest pravděpodobno i v souzeném případě, neboť osvojitel jest odkázán na nevalné služné železničního podúředníka a živil již před osvojením dítě z vyživovacích příspěvků nemanželského otce. Vyživovací povinnost osvojitele jest sice stejná jako otce manželského, ale i ta jest jen podpůrná. Nastupuje podle §§ 149 a 150 obč. zák. teprve, když výživa dítěte není uhražena důchodem z vlastního jeho jmění. Dokud právoplatné soudní rozhodnutí, že nemanželský otec jest povinen dítěti určitým výživným, nebude změněno novým soudním rozhodnutím neb ujednáním stran, jest nárok dítěte na přisouzené výživné jeho jměním, a předchází vyživovací povinnosti osvojitelově. Usnesení prvního soudu bylo proto obnoveno s obmezením na nárok soudem již uznaný a dítěti přisouzený.

Citace:

Čís. 9683.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 326-328.