Čís. 9851.

Řízení o výzvě k návratu do manželského společenství (vládní nařízení ze dne 27. června 1919, čís. 362 sb. z. a n.) jest podle své povahy řízením nesporným. Nelze vyhověti návrhu na zrušení usnesení vyzývajícího k návratu do manželského společenství.
(Rozh. ze dne 25. dubna 1930, R I 275/30).
Usnesením ze dne 6. prosince 1929 vyzval soud prvé stolice manželku, by se vrátila do společné domácnosti. Návrh manželky, by usnesení ze dne 6. prosince 1929 bylo zrušeno, soud prvé stolice zamítl. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Důvody: Budiž zcela ponechána stranou sporná otázka, zda zná řízení v nesporných věcech po právní moci opatření jeho přezkoumání na základě tvrzené zmatečností. Rovněž ponechává se stranou otázka, zda-li řízení vyzývací jest řízením nesporným. V každém případě jest jisto, že rekurentka žádá opětné přezkoumání dříve vydaného usnesení, ježto nebyly přezkoumány předpoklady k vydání tohoto usnesení, ježto tedy řízení, jež usnesení předcházelo, bylo vadné, nikoli však zmatečné. Podle zásad nesporného řízení (§ 18 patentu o nespor. říz.), jakož i sporného řízení (§ 411 c. ř. s.), může nastati takové přezkoumání jen cestou řádných opravných prostředků druhou stolicí. Je-li opravný prostředek vyloučen, odpadá proto takové přezkoumání. Nelze je přivoditi tím, že se navrhne, by prvá stolice je znovu přezkoumala. Právní řád zná více takových případů, tak zvláště případ, že rozsudek v nepatrných věcech nelze napadati mimo případ zmatečností § 477 (čís. 1—7 c. ř. s.), takže i zde první stolice rozhoduje s konečnou platností (vyjma zmíněného případu zmatečností).
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu. Důvody:
Řízení o výzvě k návratu do manželského společenství (§ 13 c) zákona ze dne 22. května 1919 čís. 320 sb. z. a n.) jest upraveno vládním nařízením ze dne 27. června 1919 čís. 362 sb. z. a n. a jest podle své povahy řízením nesporným. Pořadem stolíc nenapadá se usnesení, kterým byla stěžovatelka vyzvána, by se vrátila do manželského společenství. Do takového usnesení není podle poslední věty čl. I a) citovaného nařízení stížnost ani přípustnou. Dovolacím rekursem napadena jsou usnesení, jimiž bylo rozhodnuto o návrhu na zrušení usnesení obsahujícího řečenou výzvu. Jde tu o souhlasná rozhodnutí soudů nižších stolic, a jest proto dovolací rekurs přípustným jen ze tří v § 16 nesp. říz. uvedených důvodů. Nejvyšší soud, přezkoumav napadené usnesení na základě spisů neshledává, že by tu byl opodstatněn některý z těchto tří důvodů. Nemohlo býti proto dovolacímu rekursu vyhověno. Stěžovatelka uvádí v dovolacím rekursu, že již jednou musí býti rozhodnuto, jaký význam má usnesení, jímž se vyhovuje návrhu na výzvu k návratu do manželského společenství. O významu této výzvy se nejvyšší soud již v přečetných rozhodnutích vyslovil, zejména v poslední době pod čís. 3755, 7150 a 7921 sb. n. s.

Citace:

Čís. 9851. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 627-628.