Čís. 9643.

Třebas nebyla odvolacím soudem v usnesení, jímž byl zrušen rozsudek prvého soudu a nařízeno mu další jednání a nové rozhodnutí, vyhrazena pravomoc, zůstal postižené straně opravný prostředek vyhražen pro dovolání z rozsudku, jenž byl v právním důsledku zrušovacího usnesení napotom vydán odvolacím soudem.
(Rozh. ze.dne 13. února 1930, Rv I 780/29.)
V řízení o žalobě o zaplacení advokátního palmáru napadl žalobce v dovolání také usnesení odvolacího soudu, jímž byl původně rozsudek prvého soudu bez výhrady pravomoci zrušen.
Nejvyšší soud vyhověl žalobcovu dovolání a uvedl v otázce, o niž tu jde, v
důvodech:
Předeslati nutno, že jest nesprávný názor žalovaných, že je žalobcovo dovolání potud nepřípustné, pokud napadá také zrušovací usnesení odvolacího soudu ze dne 5. září 1927. Podle § 515 c. ř. s. mohou strany v případech, v nichž není podle ustanovení tohoto zákona samostatného opravného prostředku proti usnesení, uplatniti své stížnosti na toto usnesení opravným prostředkem proti nejblíže příštímu rozhodnutí, jež lze napadati. Tím jest stížnost do usnesení, samostatně nenapadatelného odložena v nejkrajnějším případě ovšem do rozsudku. Leč v souzeném případě jest tímto rozsudkem podle stavu, jenž nastal předchozími rozhodnutími, právě rozsudek odvolacího soudu, jímž byl změněn rozsudek
Civilní rozhodnutí XII. 15 — Čís. 9644 —
226
prvého soudu, vydaný na základě zrušovacího usnesení odvolacího soudu a nového jednání; nutno proto dovolání pokládati též za opravný prostředek proti onomu zrušovacímu usnesení, který nebyl sice podle § 519 c. ř. s. původně přípustný, zůstal však postižené straně vyhrazen pro dovolání z rozsudku, který v jeho právním důsledku později byl vydán odvolacím soudem. Vždyť lze odvoláním z rozsudku prvého soudu napadali právě jen tento rozsudek prvého soudu, nikoli rozhodnutí odvolacího soudu, třebaže předcházelo onen rozsudek soudu prvé stolice; stížnost spojená s odvoláním z rozsudku prvého soudu, nemohla by se nikdy setkati s úspěchem, poněvadž jest odvolací soud svým usnesením vázán; proti rozhodnutí soudu druhé stolice lze si stěžovali jen k soudu třetí stolice a k této stížnosti dalo příležitost teprve dovolání z rozsudku odvolacího soudu, který byl jím vydán v právním důsledku jeho dřívějšího zrušovacího usnesení. Zůstala tedy stížnost žalobci vyhrazena.

Citace:

Čís. 9643.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 253-254.