—Čís. 9948 —
769
Čís. 9948.
S hlediska § 1042 obč. zák. lze se domáhati též náhrady za náklad, k němuž byl škůdce podle zákona zavázán třetí osobě z důvodu poškození. Podle § 1042 obč. zák. může se i nemocnice domáhali na škůdci zaplacení léčebných nákladů na poškozeného.
(Rozh. ze dne 30. května 1930, R I 363/30.)
Při srážce elektrické dráhy s automobilem byl poraněn Josef Z., jenž byl pak ošetřován ve Všeobecné nemocnici v Praze. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se Všeobecná nemocnice v Praze na elektrických podnicích, řidiči motorového vozu, majiteli automobilu a řidiči automobilu, by byli uznáni povinnými nahraditi jí rukou společnou a nerozdílnou náklady ošetřování Josefa Z-a v nemocnici. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl, maje za to, že náhradní nárok proti žalovaným by mohl uplatňovati jen Josef Z., kdežto žalobkyně se může domáhati náhrady ošetřovacích nákladů jen na Josefu Z-ovi. Odvolací soud zrušil napadený rozsudek a vrátil věc prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci. ji znovu projednal a rozhodl. Důvody: Odvolací soud sice nesdílí odvolatelův názor, že jest ho pokládati za přímo poškozeného v tom smyslu, že náklady jím vynaložené na léčení zraněného Josefa Z-a nejsou nezbytným důsledkem škodné události. Soud odvolací považuje —Čís. 9948—
za přímo poškozeného ohledně nákladů léčebných jen Josefa Z-a, neboť poranění bylo způsobeno jen jemu (§ 1325 obč. zák.). To, že prozatím prováděla léčení zraněného žalující strana a že jí tím vznikly náklady, stalo se jen tím, že zraněný byl odevzdán žalující straně do léčení. K tomu však nemusilo nezbytně dojiti a mohl si vžiti léčení na starost někdo jiný, zejména jiná nemocnice aneb osoba fysická, v kterémžto případě nebyly by bývaly žalující straně vznikly žádné výlohy z léčení zraněného. Z toho jest tedy patrno, že tu není příčinné souvislosti mezi škodnou událostí a výlohami žalující strany spojenými s léčením zraněného Josefa Z-a. Neprávem tudíž opírá odvolatel své aktivní oprávnění ke sporu o svůj přímý poměr poškozeného ke škůdcům. Odvolací soud však nespatřuje ani v nařízení českého gubernia ze dne 3. května 1838, čís. 19956, uveřejněném v provinciální sbírce zemských zákonů pro Čechy sv. XX. pod čís. 119 právní předpis, o který by mohla žalující strana opírati své aktivní oprávnění k tomuto sporu, neboť odvolací soud pokládá ono nařízení jen za vnitřní instrukci žalující straně, jak si má počínati při likvidování léčebných nákladů, kteroužto instrukcí nemohly býti změněny obecné soukromoprávní předpisy. Odvolací soud nemůže však upříti oprávnění odvolatelově výtce, že prvý soud opomněl uvážiti, není-li žalující strana oprávněna k podání žaloby ustanovením § 1042 obč. zák. Zákon ze dne 9. srpna 1908, čís. 162 i ř. zák. upravuje ručení za škody z provozu motorových vozidel, avšak nikoliv ve směru, komu nárok na náhradu škody a v jakém rozsahu přísluší, nýbrž v těchto směrech odkazuje na ustanovení obč. zák. (§ 1) Tu pak ustanovuje § 1325 obč. zák., že ten, kdo někoho poškodí na těle, uhradí léčebné náklady. Z toho jest patrno, že tento náklad ukládá zákon škůdci. V souzeném případě podle tvrzení žalující strany hradila žalující strana tento náklad ze svého, tedy učinila náklad, který zákon ukládá jiným, podle tvrzení žalující strany žalovaným. Jde tedy o skutkový podklad, na který lze použiti ustanovení § 1042 obč. zák. V tom, že odvolatel teprve v odvolání cituje k podepření svého nároku ustanovení § 1042 obč. zák., nelze spatřovali, jak se mylně domnívají žalovaní, změnu právního důvodu v odvolacím řízení nepřípustnou, neboť již z obsahu žaloby jde na jevo, že žalující strana odůvodnila žalobní nárok tvrzením, že jí vznikly náklady léčením zraněného Josefa Z-a, za něz ručí podle zákona žalovaní. Na tomto skutkovém přednesu žalující strana ani v odvolacím řízení nic nezměnila a jen ho v odvoláni podřadila pod ustanovení § 1042 obč. zák., které naň skutečně dopadá.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Skutkový přednes žalobce dovoluje beze všeho násilí výklad, že žalobní nárok jest opřen též o ustanovení § 1042 obč. zák. Ukládá proto soudu, by spornou věc, třebaže se žalobce výslovně ustanovení toho nedovolává, právně posoudil i s jeho hlediska. Tvrdiť žalobce, že poškozený byl zraněn za okolností, pro které všichni žalovaní podle zákona ze dne 9. srpna 1908, čís. 162 ř, zák. —Čís. 9948 —
771
ručí za náklad na jeho léčení, že náklad ten vzešel žalobci, ježto zraněný byl na jeho účet léčen, a že činí tolik, kolik žaloba požaduje. Přednesem tím jest zřejmě podložen právní závěr, že se žalobce pokládá podle § 1042 obč. zák. za oprávněna, žádati na žalovaných náhradu, protože učinil za ně léčením zraněného náklad, který podle naznačeného zákona byli by měli učiniti sami. Opíral tudíž žalobce žalobu v pravdě, třebaže ne výslovně, již před prvým soudem o ustanovení § 1042 obč. zák. a nemůže mu proto býti odepíráno právo, by svůj nárok v té příčině přiváděl v odvolání obšírněji k platnosti. Zda tu jsou důkazy pro skutkové předpoklady nároku takto založeného, má právě býti zjištěno v dalším řízení, nařízeném zrušovacím usnesením odvolacího soudu. Proč by nebylo lze, jak rekurs míní, v tomto sporu zjistiti a rozhodnouti, zda podle zákona jsou žalovaní povinni k placení léčebných nákladů na zraněného, nelze z vývodů rekursu dobře seznati. Jde o skutkový základ, pokud se týče o předurčující právní poměr, na němž jest rozhodnutí rozepře závislé, soud musí proto rozepři, pokud nepoužije § 190 c. ř. s., i v této otázce učiniti zralou ke konečnému rozhodnutí. Neprávem vytýká též rekurs odvolacímu soudu, že, odůvodňuje použití § 1042 ustanovením § 1325 obč. zák. o škůdcově povinnosti, zapraviti léčebné náklady poškozenému (zraněnému), vynechává slůvko »poškozeného«. Předpis § 1325 obč. zák. poskytuje ovšem jen poškozenému nárok na náhradu léčebného. Ale odvolací soud nepraví, že podle tohoto předpisu má i žalobce nárok na náhradu léčebného, že je v tomto smyslu poškozeným, nýbťž doličuje, že nárok podle zákona, podle § 1325 obč. zák., proti škůdcům má ovšem jen poškozený (poraněný), že však škůdcové, když jiná osoba, žalobce, za ně učinila náklad, který by podle § 1325 obč. zák. měli učiniti oni, jsou povinni, jí dáti náhradu. Nejde u žalobce, pokud opírá svůj nárok o § 1042 obč. zák., o náhradu škody ani přímé ani nepřímé; nýbrž jde o samostatný nárok za »upotřebení věci ke prospěchu druhého«, jejž skýtá právě toto ustanovení zákona. Že podle něho lze vymáhati též náhradu za náklad, ke kterému byl žaloyaný podle zákona zavázán třetí osobě z důvodu utrpěného poškození, jest od doby rozhodnutí ze dne 17. prosince 1873, čís. pres. 66, sb. Gl. Ung. čís. 5177, zapsaného v knize judikátů pod čís. 81, v praksi takřka všeobecrtě uznáváno a též ve vědě čelnými spisovateli schvalováno. Není tomu pa závadu ani, že podle rekursu nemocnice jest na základě správního práva povinna, raněného a nemocného přijati a léčiti bez ohledu, kdo náklady s tím spojené zapraví. Dávaje v § 1042 obč. zák. právo, žádati náhradu, zákon nerozeznává, proč oprávněný učinil náklad za druhého, zda tak učinil dobrovolně, či z vlastní povinnosti, a nelze ani z povahy věci usouditi, proč by škůdce byk prost zákonného závazku, by sám učinil náklad na léčení, když z důvodů sociálně-politických, tudíž ve veřejném zájmu musila jiná osoba léčení bez otálení provésti a nésti potřebný náklad, nerozlišujíc, zda a kým jí za škůdce učiněný náklad bude nahrazen. Nárok na zaplacení léčebných nákladů z důvodu náhrady škody má podle zákona (§ 1325 obč. zák.) proti škůdci ovšem jen poškozený (zraněný), jest tudíž škůdce podle zákona jen proti němu povinen učiniti potřebný náklad. Když však za škůdce náklad ten učinila třetí osoba, .dává jí právě § 1042 obč. zák. právo, žádati náhradu na něm, třebaže v poměru k poškozenému (zraněnému) byla z jakéhokoli důvodu povinna, poskytnouti mu léčení, i když náklad za ně odjinud nebude hrazen. Ježto však prvý .soud ze svého mylného právního názoru věc neprojednal v té příčině se zřetelem k rozhodujícím tu právním předpisům nahoře naznačeným, zrušil odvolací soud jeho rozsudek právem. Ovšem bude při dalším řízení účelné řešiti věc s hlediska § 1042 teprve tehdy, kdyby její řešení s hlediska § 1392 a násl. nemělo kladného výsledku.