—Čís. 9762 —
427
Čís. 9762.
Služebnosti průhonu dobytka a cesty lze nabýti i pro pozemek, jenž není věnován zemědělství. Jde o služebnost pozemkovou, děje-li se výkon služebnosti ve prospěch vlastníka pozemku jako takového a nese-li se úmysl vykonavatele služebnosti k výkonu ve prospěch hospodaření na pozemku nebo ve prospěch jeho užívání.
(Rozh. ze dne 22. března 1930, Rv I 873/29.)
Žalobu, by bylo uznáno právem, že žalované nepřísluší po pozemcích žalovaných choditi, dobytek honiti a trakařem jezditi a že žalovaná jest povinnou zdržeti se výkonu těchto práv, procesní soud prvé stolice zamítl. Odvolací soud vyhověl k odvolání žalobkyně žalobě, pokud se týkala práva žalované dobytek honiti a trakařem jezditi.
Nejvyšší soud k dovolání žalované obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Odvolací soud, vyhověv částečně odvolání žalující strany, přiznal žalované straně jen služebnost stezky, nikoli však též služebnost průhonu dobytka a jízdy trakařem, ježto služebností stezky může prý býti nabyto ve prospěch jejího domku, při čemž vypočtení držby předchůdců má místo nikoli však též služebnosti průhonu dobytka a jízdy trakařem, — Čís. 9762 —
která předpokládá zemědělský pozemek jako pozemek panující, takže, není-li tu zemědělského pozemku, může jiti jen o osobní nepravidelnou služebnost podle § 479 obč. zák., které však žalovaná, pokud jde o průhon dobytka a jízdu trakařem, vydržením nenabyla, ježto do roku 1903 jednala z příkazu své matky a pro ni a pro potřebu jejího hospodářství. Dovoláním napadena jest jen pozměňující část rozsudku druhé stolice. Názoru odvolacího soudu nelze přisvědčiti v té všeobecnosti, jak jest v napadeném rozsudku vysloven. Odvolací soud, jakož i soud prvé stolice, dal se asi svésti nepříliš přiléhavou a správnou právní větou, která jest v Manzově jakož i v Kompasovém vydání občanského zákoníka při § 474 obč. zák. učiněna z rozhodnutí bývalého nejvyššího soudu ve Vídni ze dne 21. března 1900, čís. 3301 Gl. U. čís. 939 n. ř.; k vůli úplnosti se podotýká, že ve sbírce Gl. U. jest při heslu, jímž jest v nadpisu opatřeno ono rozhodnutí, připojen otazník (?), zřejmě proto, že důvody rozhodnutí nejsou v otázce, jež jest obsahem hesla, zcela jasné. Vskutku také nelze §§ 474 a násl. obč. zák. vykládati tak, že služebnosti průhonu dobytka nebo vozové cesty může býti nabyto jen pro pozemek věnovaný polnímu hospodářství. Zákon sice dělí v § 474 obč. zák. služebnosti na polní a na domovní podle toho, jakému pozemku slouží, a zařazuje v § 477 obč. zák. zmíněné služebnosti mezi služebnosti polní. Při tom však, jak z důvodů §§ 475 a 477 obč. zák. patrno, má pří výpočtu služebností pozemkových (domovních a polních) na mysli jen »obvyklé« nebo »význačné« domovní a polní služebnosti. Tímto výpočtem není tedy vyloučeno, by buďto smlouvou nebo pokojnou držbou po dobu vydržecí nebylo nabyto služebnosti průhonu dobytka nebo cesty i pro pozemek, který není věnován zemědělství. Zda se vydržením nabývá služebnosti pozemkové či jenom osobní (§ 473 obč. zák.), rozhoduje, v čí prospěch bylo právo vykonáno. Dálo-li se tak ve prospěch jen osobní, lze nabýti ovšem jen služebnosti osobní, která zaniká smrtí oprávněného. Děje-li se však výkon ve prospěch vlastníka pozemku (pole nebo domu) jako takového, a nese-li se úmysl vykonavatele služebnosti k výkonu ve prospěch hospodaření na tomto pozemku nebo ve prospěch jeho užívání, nabývá se výkonem služebnosti pozemkové a mohou si nástupci v držbě panujícího pozemku vpočísti držbu předchůdců do doby vydržecí. V souzeném případe jde ve třetí stolici jen o služebnost průhonu dobytka žalované strany (jedné krávy nebo jedné krávy s teletem) a jízdy trakařem, nikoli o služebnost vozové cesty. Jak zjištěno, vlastnící domu č. 76 používali pozemků žalobkyně nepřetržitě po dobu vydržecí tak, že odváželi po nich trakařem klestí a stlaní z panského lesa a trávu z pachtovaných okrajů rybníka a z pachtovaných luk a\že honili po nich dobytek k pastvě na těchto okrajich rybníka a na spachtovaných lukách, dále k jeho plavení a napájení v rybníce. Stavení žalované jest ve venkovské obci a byl na něm po vydržecí dobu chován dobytek. Již toto dlouhé trvání tohoto stavu budovy svědčí tomu, že nešlo jen o práva ve prospěch určité osoby (toho kterého dočasného vlastníka), nýbrž že úkony ty sloužily k užitečnějšímu nebo k pohodlnějšímu užívání nemovitosti samé, na níž bylo stavení určené nejen k obydelným účelům pro lidi, nýbrž v uvedeném rozsahu i k chovu dobytka. K prospěšnému užívání stavení takového druhu slouží nejen možnost chůze lidí v domě bydlících, nýbrž i přivážení paliva (klestí) trakařem, dále možnost udržeti a vyživiti dobytek v domku chovaný a zejména za tím účelem dovážeti mu třebas i odjinud získanou píci a stlaní a honiti jej k napájení a k plavení. Nejde proto o nepravidelnou služebnost podle § 479 obč. zák., nýbrž o pozemkovou služebnost vykonávanou ve prospěch domu čís. 76, při níž si může žalovaná podle § 1493 obč. zák. započíst! držbu svých předchůdců ve vlastnictví domu čís. 76.