— Čís. 9786 —
471
Čís. 9786.
Jazyková otázka.
Přijme-li soud za sporu podání jazykově vadné za podklad dalšího jednání, neodmítnuv je podle čl. 4 (3) jaz. nař., nemůže sice druhá strana podati jazykovou stížnost podle čl. 96 jaz. nař., ale má právo ke stížnosti do věcného vyřízení podání podle předpisů procesního práva. Stalo-li se přijetí podání, učiněného neoprávněně v menšinovém jazyku, na soud právoplatným, nemohlo býti dodatečně odmítnuto ani podle čl. 4 (3) jaz. nař., ani podle předpisů civilního řádu soudiního.
(Rozh. ze dne 3. dubna 1930, R I 22/30). — Čís. 9786 —
Soud prvé stolice uznal podle žaloby rozsudkem pro zmeškáni žalobni odpovědi. Odvolaci soud zrušil napadený rozsudek a uložil prvému soudu, by, vyčkaje pravomoci, v jednáni pokračoval.
Nejvyšši soud nevyhověl rekursu žalobce.
Důvody:
V souzeném případě podali žalovaní na krajský soud v L., v jehož okresu jest jazyková menšina německá, žalobní odpověď včas v jazyku německém dne 20. záři 1929. Soud žalobni odpověď na soud přijal a usnesením ze dne 21. záři 1929 ustanovil ústní jednání na den 15. listopadu 1929 o 9 1/2 hod. dop.; tím bylo podle § 244 c. ř. s. o žalobni odpovědi příslušné řízeni zahájeno. Když pak na to žalujici strana navrhla podáním dne 11. řijna 1929 odmítnuti žalobní odpovědi a vyneseni roz' sudku pro zmeškáni proto, že prý žalovaní nebyli oprávněni podati žalobni odpověď v jazyku německém, ježto prvý žalovaný jest národnosti rusinské a druhá žalovaná národnosti české, zjistil procesní soud konaným šetřením pravdivost tohoto tvrzeni a odmítl usnesením ze dne 25. řijna 1929 žalobni odpověď a vynesl rozsudek pro zmeškáni. I toto dodatečné odmítnuti žalobní odpovědi i vyneseni rozsudku pro zmeškáni stalo se však neprávem, ježto, ano bylo již o žalobní odpovědi příslušné řízeni zahájeno, nelze o ni již říci, že se nehodí, by o ni bylo po zákonu zahájeno jednáni, jakž pravi čl. 4 (3) vl. nař. ze dne 3. února 1929 čís. 17 sb. z. a n. Přijme-li soud ve sporu podání jazykově vadné za podklad dalšího jednání, neodmítnuv je podle čl. 4 (3) jaz. nař., nemůže ovšem druhá strana podati jazykovou stížnost podle čl. 96 jaz. nař., protože nebylo porušeno »její jazykové právo«, ale, bylo-li tím porušeno její hmotné nebo procesní právo, nemůže zajisté zůstati bez právní ochrany, z čehož jest dovoditi, že druhá strana má právo stížnosti do věcného vyřízení podání podle předpisů procesního práva, t. j. domáhati se nápravy u vyšší stolice, pokud to procesní právo dovoluje (sr. důvody rozhodnutí čís. 8028 sb. n. s.). Tak tomu bylo i v tomto případě, neboť soud, přijav žalobní odpověď sepsanou právním zástupcem žalované strany v jazyku německém a nařídiv ústní jednání, rozhodl tím, že odpověď byla podána včas a že se hodí k tomu, by o ní bylo po zákonu zahájeno další jednání (§ 244 c. ř. s.). Tím porušil právo žalující strany navrhnouti vydání rozsudku p.ro zmeškání podle § 398 prvý odstavec c. ř. s., takže byla oprávněna ke stížnosti, ježto nešlo jen o položení roku, kde by byl opravný prostředek podle § 130 c. ř. s. vyloučen (sr. také rozh. čís. 8336 sb. n. s.). Žalující strana obdržela německy sepsanou žalobní odpověď s nařízením roku k ústnímu jednání dne 26. záři 1929, ale nepodala rekurs vůbec, tím méně včas (§ 521 c. ř. s.'), nýbrž podala až 11. října 1929 (tedy 15. dne) návrh téhož dne sepsaný na odmítnutí žalobní odpovědi a na vydání rozsudku pro zmeškání Ale mezi tím se stalo přijetí odpovědi na soud pravoplatným a nemohlo již býti prvním soudem dodatečně odmítnuto ani podle čl. 4 (3) jaz. nař. ani podle předpisů civilního řádu soudního. Byl proto odvolacím soudem právem zrušen rozsudek prvého soudu a nařízeno mu, by v jednání pokračoval.