Čís. 9563.

Vyvlastnění (zákon ze dne 18. února 1878, čís. 30 ř. zák.).
Úroky z pohledávek poukázaných pa vyvlastňovací náhradu patří jen do dne složení náhrady.
V pořadí pohledávky mimo rámec jistoty nepříslušejí útraty exekuční dražby, jež byla vedena po složení náhrady, aniž náklady exekucí vedených na samu náhradu.
(Rozh. ze dne 24. ledna 1930, R I 13/30.)
Rozvrhuje náhradu složenou Ředitelstvím pro stavbu vodních cest za vyvlastněné pozemky, přikázal soud prvé stolice knihovní věřitelce v knihovním pořadí jistinu s úroky do dne složení vyvlastňovací náhrady, útraty exekuční kromě útrat vydobytí exekučního zástavního práva jen do výše vložené jistoty za vedlejší závazky. Rekursní soud napadené usnesení potvrdil. Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Dovolacímu rekursu, jímž si dovolací rekurentka stěžuje na to, že jí byly z rozdělované vyvlastňovací náhrady přikázány úroky z její pohledávky jen do dne 22. května 1924, to jest do složení náhrady na soudě, a že jí kromě útrat sporu a útrat vydobytí exekučního práva zástavního pro její pohledávku na vyvlastněných nemovitostech nebyly z náhrady přikázány další útraty, pokud nedošly krytí v kauční jistotě pro vedlejší závazky při pohledávce zřízené, nelze přiznati oprávnění. Co se týče úroků, byly právem z rozdělované vyvlastňovací náhrady přiznány dovolací rekurentce úroky jen do složení náhrady na soudě. Podle § 34 druhý odstavec zákona ze dne 18. února 1878 čís. 30 ř. zák. platí o uspokojení věcných nároků třetích osob z vyvlastňovací náhrady ustanovení exekučního řádu o rozvrhu nejvyššího dražebního podání. Exekuční řád v § 216 druhý odstavec, přiznává úroky v pořadí pohledávky jen do dne příklepu. Podle ustanovení třetího odstavce § 34 zákona čís. 30 z roku 1878 má poznámka složení vyvlastňovací náhrady účinky poznámky vnucené dražby, to jest příklepu. Z toho jakož i z toho, že podle jiných ještě ustanovení zákona ze dne 18. února 1878, čís. 30 ř. z. (§ 34 první odstavec, § 35 druhý odstavec) má složení náhrady za vyvlastněné pozemky tytéž účinky jako příklep, plyne, že úroky z pohledávek na náhradu poukázaných příslušejí jen do dne složení náhrady. Složení náhrady bylo na vyvlastněných pozemcích poznamenáno dne 22. května 1924 (§ 34 druhý odstavec zákona čís. 30 z roku 1878) a, ježto nejdéle tohoto dne byla již náhrada složena, nepochybily nižší soudy, najmě soud rekursní, přikázavše dovolací rekurentce z její pohledávky úroky jen do tohoto dne.
Pokud jde o útraty, to jest o útraty exekuce dražbou, exekuce na vyvlastňovací náhradu a o náklady rozvrhového řízení, právem nebyly tyto útraty, pokud nedošly úhrady v rámci jistoty za vedlejší závazky, dovolací rekurentce přikázány. Řečené útraty nejsou exekučními útratami, jež podle § 216 druhý odstavec ex. ř. požívají stejného pořadí s pohledávkou. Toto pořadí, jak zevrubně bylo vyloženo v rozhodnutí n. s. čís. 4412, na něž se poukazuje, přísluší jen exekučním útratám Vzniklým vymáháním pohledávky z prodaných nemovitostí do příklepu. Hledisko toto platí se zřetelem k ustanovení § 34 druhý odstavec zákona ze dne 18. února 1878, čís. 30 ř. z., i co do útrat při rozvrhu vyvlastňovací náhrady. Podle toho v pořadí pohledávky dovolací rekurentky nepatří útraty exekuční dražby, neboť tato exekuce vedena byla po složení náhrady, když již v pozemkové knize bylo složení poznamenáno, a rovněž nepatří náklady exekucí na náhradu. Útraty rozvrhového řízení nepatří k útratám exekučním (srovnej judikát čís. 201, Gl. U. n. ř. 6281, rozhodnutí sb. n. s. čís. 3386, 3702, 4907, 5749 a jiná) a proto ani tyto, již jde o útraty přihlášky neb intervence při rozvrhovém roku neb o jiné, právem nebyly přikázány v pořadí pohledávky mimo rámec jistoty za vedlejší závazky.

Citace:

č. 9563. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 130-131.