Čís. 9830.

Jde o žalobu podle § 39 čís. 5 ex. ř., domáhá-li se dlužník toho, by byla prohlášena nepřípustnou exekuce proti němu vedená, ježto mu nebyl doručen exekuční titul, na jehož základě byla exekuce povolena. Pro skutečnou povahu této žaloby jest bez významu, že žalobce označil v žalobě žalobu jako žalobu podle § 36 čís. 1 ex. ř.
(Rozh. ze dne 14. dubna 1930, Rv I 1110/29.)
Proti žalobkyni byly vydány na návrh žalované strany dva platební příkazy, ze dne 18. března 1927 U III 255/27 a ze dne 20. dubna 1927 U III 356/27. Podle platebního příkazu U III 255/27 byla pak proti žalobkyni povolena mobilární exekuce usnesením ze dne 22. dubna 1927 a podle platebního příkazu U III 356/27 mobilární exekuce usnesením ze dne 20. května 1929. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se žalobkyně, by obě tyto exekuce byly prohlášeny za nepřípustné, ježto jí žádný z obou platebních příkazů nebyl doručen, a podpisy na zpátečních lístcích nejsou jejími podpisy. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl proto, že žalobkyně, pokud jí platební příkazy nebyly doručeny, vůbec žalobu podati nemůže. Odvolací soud zamítl žalobu, maje za to, že žalobkyně by mohla podati jen žalobu pro zmatečnost podle § 529 čís. 2 c. ř. s. a o tuto žalobu že tu nejde.
Nejvyšší soud zrušil rozsudky obou nižších soudů a uložil prvému soudu, by věc znovu projednal a rozhodl.
Důvody:
S právními názory nižších soudů nelze souhlasiti. Žalobkyně domáhá se toho, by exekuce proti ní vedené byly prohlášeny za nepřípustné proto, že jí nebyly doručeny platební příkazy, exekuční tituly, tedy z určitého jiného důvodu než mají na zřeteli §§ 35, 36 a 37 ex. ř. Nejde tu proto o žádnou z těchto žalob, nýbrž o žalobu podle § 39 čís. 5 ex. ř., podle něhož se lze domáhati prohlášení exekuce za nepřípustnou i z jiných důvodů, než jsou uvedeny v §§ 35, 36 a 37 ex. ř. (srov. rozh. čís. 6394, 6725 sb. n. s.). Neobstojí proto právní názory nižších soudů, které je vedly k zamítnutí žaloby. Okolnost, že žalobkyně v žalobě označuje žalobu jako žalobu podle § 36 čís. 1. ex. ř., jest bezvýznamná, neboť nerozhoduje konstrukce právní v žalobě uvedená, nýbrž skutkový přednes žalující strany a jest věcí soudu, by tento skutkový děj sám posoudil po zákonu. Zjištění prvého soudu, které si odvolací soud osvojuje, je kusým, takže nelze dovolacímu soudu rozhodnout! ve věci samé. V dalším vytkl dovolací soud jednotlivě, v čem zůstalo řízení kusým.

Citace:

Čís. 9830. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 583-584.