—Čís. 9952—
777
Čís. 9952.
Úrazové pojištění dělnické.
Okolnost, že si pojištěnec úraz spoluzavinil, jest bez vlivu na přisouzení úrazového důchodu a nemůže proto míti vliv ani na postižní nárok úrazové pojišťovny proti škůdci.
Postižní nárok úrazové pojišťovny proti škůdci jest nárokem zcela samostatným, nezávislým na nároku poškozeného proti škůdci.
(Rozh. ze dne 31. května 1930, Rv I 1354/29).
Karel T., elektromontér a akvisiční úředník firmy S. utrpěl jeda na motocyklu při srážce s automobilem žalovaného Antonína H-a, řízeným —Čís. 9952 —
žalovaným Antonínem K-em, těžký úraz, který mimo jiné měl v zápětí trvalé snížení jeho výdělečné schopnosti od září 1926 až’dosud ve výši 35%. Žalobce podléhal v době úrazu úrazovému pojištění, jeho úraz byl úrazovou pojišťovnou uznán za úraz podnikový a přiznán mu ode dne úrazu, od 24, září 1925, do 3. června 1926 léčební důchod Ve jeho ročního výdělku 666 Kč 70 h měsíčně a od 4. června 1926 byl tento důchod snížen na 166 Kč 70 h, ve kteréžto výši se mu dále vyplácí. Žalobou, o niž tu jde, domáhala se úrazová pojišťovna na Antonínu H-ovi a Antonínu K-ovi náhrady toho, co za dobu minulou z důvodu úrazového pojištění byla povinna žalobci vyplatiti a co pro dobu budoucí bude mu ještě museti vypláceti. Soud prvé stolice tyto částky žalobkyni přináležející vypočetl za dobu od 26. června 1926 do 25. února 1928 na 3671 Kč 70 h a dále na důchod 166 Kč 70 h od 26. února 1928 a částky tyto žalobkyni proti žalovaným přisoudil. Odvolací soud k odvolání žalovaných tento přísudek soudu prvé stolice změnil v ten smysl, že žalobkyni přiznal jen polovici oněch částek, proto, že si Karel T. úraz polovicí spoluzavinil.
Nejvyšší soud obnovil rozsudek prvého soudu.
Důvody:
Jde jen o otázku, zda skutečnost, že si Karel T. úraz z polovice spoluzavinil, jest s to, by něco změnila na nároku žalobkyně na náhradu toho, co z důvodu úrazového pojištění Karlu T-ovi musí vypláceti. Řešení této otázky záleží na tom, zda postižní nároky žalobkyně proti žalovaným jsou nároky samostatnými na nároku Karla T-a z důvodu náhrady škody proti žalovaným neodvislýmí, jak za to má soud prvé stolice, či zda nároky ty jsou totožnými s nároky Karla T-a na náhradu škody, jak míní soud odvolací, a zda proto žalobkyně na žalovaných může požadovati jen polovici tolho, co Karlu T-ovi z důvodu úrazového pojištění vyplatila a bude snad museti vypláceti, an Karel T. na své škodě jest polovici spoluvinen. Soud dovolací shledává správným názor soudu prvé stolice. Postižní nárok žalobkyně podle § 47 druhý odstavec úrazového zákona jest podle doslovu tohoto zákonného ustanovení nepochybně nárokem samostatným, který jest omezen jen potud, že nesmí převyšovati odškodné, které podle zákonných předpisů poškozenému samému proti škůdci přísluší. Na povaze nároku žalobkyně jako nároku samostatného, nic nemění, že prýští z téže škodné události jako nárok poškozeného na náhradu škody, a okolnost, že sí poškozený škodu z podnikového úrazu spoluzavinil, nemá vliv na posouzení tohoto postižního nároku žalobkyně jako nároku samostatného, nýbrž může míti jen vliv na jeho výši. Pro správnost tohoto názoru mluví také předpis § 6 úrazového zákona, podle kterého nemá nárok na úrazový důchod jen ten, kdo si zranění způsobí úmyslně nebo tím, že se dopustil zločinu stíhaného trestním soudem. Spoluzavinění poškozeného na úrazu nemá proto na přisouzení úrazové renty vlivu a nemůže tedy míti ani vlivu na postižní nárok žalobkyně proti žalovaným. Za tohoto stavu věci nelze shledati správným názor soudu odvolacího, že se nárok žalobkyně zakládá na témže právním důvodu jako nárok poraněného Karla T-a, neboť nárok žalobkyně spočívá na předpisu § 47 druhý odstavec zákona úrazového, kdežto nárok poškozeného Karla T-a spočívá na zákonných předpisech o náhradě škody, v souzeném případě na předpisech zákona automobilového. Podle zjištění soudu prvé stolice nepřesahuje postižní nárok žalobkyně proti žalovaným uplatňovaný v žádném případě polovici toho, co poškozenému Karlu T-ovi proti žalovaným přísluší podle zákonných předpisů o náhradě škody. Ješt proto správným názor soudu prvé stolice, že to, co žalobkyně na žalovaných požaduje, musí jí býtí přisouzeno zcela, i když jest pravoplatně rozhodnuto, že si poškozený Karel T. úraz z polovice spoluzaviníl.