Čís. 9534.

Smluvená lhůta k přijetí nabídky jest smluvní lhůtou »k prohlášení«, takže o ní platí předpis § 903 obč. zák., podle něhož se smluvní lhůta prodlužuje do nejblíže příštího všedního dne, když poslední den, určený k projevu, připadne na neděli neb na uznaný svátek, leč že byl ujednán opak. Smluvena-li dvoudenní lhůta na rozmyšlenou, skončila uplynutím druhého dne, třebas byl uznaným svátkem.
(Rozh. ze dne 17. ledna 1930, Rv I 696/29.)
Žalobce domáhal se na žalovaném zaplacení 2% provise jakož i dalších 2% jeho ušlého zisku za sprostředkování prodeje domu žalovaného Maxu L-ovi za 450000 Kč. Procesní soud prvé stolice žalobu zamítl v podstatě z toho důvodu, že se kupní smlouva mezi žalovaným a Maxem L-em nestala hotovou. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil. Důvody: Procesní soud stojí na stanovisku, že odvolateli nepřísluší nárok na provisi proto, že k uzavření trhové smlouvy mezi odpůrcem a Maxem L-em nedošlo. Podle tvrzení odvolatele slíbil odpůrce (žalovaný) Maxu L-ovi dne 30. října 1926, že mu s prodejem domu za 450000 Kč zůstane ve slovu do pondělka (1. listopadu 1926). Vzhledem k obsahu tohoto slibu měl Max L., chtěl-li, by na tomto základě došlo mezi ním a odpůrcem k platné smlouvě, odpůrci nejdéle dne 1. listopadu 1926 oznámiti, že přistupuje na požadovanou kupní cenu 450000 Kč. To se však nestalo, neboť odvolatel, jak sám seznává, neučinil o tom odpůrci dne 1. listopadu 1926 ústně sdělení, nýbrž oznámil mu dopisem z 1. listopadu 1926, že Max L. dům koupí. Že odpůrce obdržel toto písemné sdělení ve lhůtě, kterou pro přijetí svého slibu stanovil, nebylo dokázáno, ba ani tvrzeno. I kdyby však byl odpůrce tento dopis včas dostal, nebylo by tím ještě došlo k platné smlouvě, poněvadž dopis ten výši kupní ceny, za kterou byl Max L. ochoten dům koupiti, neudává a ze svědecké výpovědi Maxe L-a dosti bezpečně vyplývá, že nechtěl nabídnouti odpůrci kupní cenu 450000 Kč hned, nýbrž jen tehdy, kdyby byl odpůrce na ní setrval. V tom by však nebylo lze spatřovati přijetí slibu, jak byl učiněn, nýbrž nový návrh, o kterém je pochybno, zda by na něj byl odpůrce, prodav dům den před tím Ervínu E-ovi, přistoupil. Nedošlo-li však s Maxem L-em k uzavření smlouvy, kterou odvolatel sprostředkoval, nepřísluší mu vůbec nárok na provisi za toto sprostředkování, neboť podmínkou nároku na provisi jest, by k obchodu, jenž byl předmětem sprostředkování, skutečně také došlo. Z téhož důvodu nemůže odvolatel požadovati ani náhradu zisku ve výši 2% ze 450000 Kč, který mu ušel tím, že od Maxe L-a nedostal provisi v této výši, která mu byla tímto rovněž za sprostředkování slíbena.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání. Důvody:
Dovolací soud souhlasí s názorem odvolacího soudu, že přijetí nabídky žalovaného by se stalo včas jen, kdyby bylo žalovaného došlo do pondělka, dne 1. listopadu 1926 večer. První listopad jest sice uznaný svátek a smluvená lhůta k přijetí nabídky jest smluvní lhůtou »k prohlášení«, tak že o ní platí předpis § 903 obč. zák., podle něhož se smluvní lhůta prodlužuje do nejblíže příštího všedního dne, když poslední den, určený k projevu, připadne na neděli neb na uznaný svátek. To však platí jen tehdy, nebyl-li ujednán opak. V souzeném případě žádal L. podle žalobcova přednesu lhůtu na rozmýšlenou dva dny a proto byl konec lhůty v sobotu, dne 30. října 1926, určen výslovně na příští pondělí, to jest na 1. listopad 1926. Z toho jest zřejmo, že podle srovnalé vůle stran měla lhůta k přijetí nabídky žalovaného činiti jen dva dny a proto měla končiti dne 1. listopadu 1926, takže platnost ustanovení § 903 obč. zák. byla tím vyloučena. Z toho plyne, že nabídka žalovaného zanikla koncem dne 1. listopadu 1926, a že tudíž ke smlouvě mezi žalovaným a Maxem L-em nedošlo. Nenastal tedy předpoklad, na němž byl nárok žalobcův závislý, a proto mu nepřísluší ani smluvená ani jiná přiměřená provise za sprostředkování prodeje domu Maxu L-ovi.

Citace:

č. 9534. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 80-81.