Čís. 9678.

I pro obchodní právo platí theorie přijímací. Smlouvu jest posuzovati podle práva historických zemí, došla-li odpověď na nabídku ze Slovenska do historických zemí.
(Rozh. ze dne 22. února 1930, Rv I 886/29.)
Žalobu slovenské firmy proti pražskému družstvu o náhradu škody procesní soud prvé stolice zamítl, ježto jest žalobní nárok promlčen. Odvolací soud napadený rozsudek potvrdil.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolání.
Dovolatelé napadají rozsudek odvolacího soudu pro nesprávné právní posouzení věci (čís. 4 § 503 c. ř. s.), leč neprávem, neboť jest přisvědčiti právnímu, názoru odvolacího soudu, že žalobní nárok jest promlčen, jak dovoiatelé také ještě v dovolání zdůrazňují, neuplatňují v tomto sporu dodržení smluvních podmínek, nýbrž náhradu škody, žalovaným družstvem jim způsobené, namítají však, že přes to nenastalo promlčení žalobního nároku, poněvadž ustanovení § 1489 obč. zák. tu nepřichází v úvahu, nýbrž věc jest posuzovati podle právních ustanovení platících na Slovensku, kde sporná smlouva byla uzavřena. V tom však dovolatelům nelze přisvědčiti, neboť podle souhlasného udání obou stran »byl obchod uzavřen tím, že žalující strana zodpověděla písemně dopis žalované strany ze dne 23. února 1921 a že dopis žalující strany žalované straně v Praze došel«. Podle tohoto byla smlouva uzavřena v Praze, neboť, jak vyplývá z ustanovení čl. 319 a 320 obch. zák., platí i pro obchodní právo theorie přijímací, jak již odvolací soud správně rozpoznal (srov. Krainz-Ehrenzweig, Recht der Schuldverhältnisse § 313 a Staub-Pisko Komentar zum Handelsgesetzbuche Art. 321). Zastávají-li dovolatelé právní názor, že ustanovení čl. 321 obch. zák. platí nejen co do doby, nýbrž i co do místa uzavření smlouvy, přezírají, že ani netvrdili v řízení prvé stolice, tím méně dokázali, že odevzdali svou odpověď na dopis žalované strany ze dne 23. února 1921 k odeslání na Slovensku. Z jejich tvrzení, že tento dopis byl psán na Slovensku, nelze ještě vyvozovati, že byl také odevzdán k odeslání na Slovensku a jsou proto závěry dovolatelů z tohoto mylného předpokladu liché. K příslušnému přednesu dovolatelů teprve v odvolacím řízení- nemohl odvolací soud přihlížeti jako k novotě podle § 482 odst. 2 c. ř. s. Ostatně nelze podle okolností a úmyslu stran z nich vyplývajícího o tom pochybovati, že strany měly na mysli, že obchod má býti podroben právním předpisům platícím pro historické země (§ 37 obč. zák.). Právem dospěl proto odvolací soud k závěru, že žalobní nárok jest promlčen podle § 1489 obč. zák., když dovolatelé ani nenapadají jeho závěr, že promlčecí lhůta počala běžeti od 24. dubna 1922. Je-li však žalobní nárok promlčen, netřeba se zabývati ostatními vývody dovolání, týkajícími se věci samé.

Citace:

Čís. 9678.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 321-322.