Čís. 9630.

Ujednal-li žalovaný ve sporu o nemanželské otcovství s právním ochranným oddělením nalezince soudní smír, jímž uznal otcovství k dítěti, maje za to, že jest spor beznadějným, nemůže se domáhati neplatnosti smíru proto, že byl uveden v omyl tvrzením nemanželské matky, že jest otcem dítěte, leč že by právní ochranné oddělení nalezince bylo o jeho podstatném omylu vědělo. Na základě onoho tvrzení nemanželské matky mohlo by se domáhati neplatnosti smíru jen poručenstvo dítěte. Na základě později nalezené listiny, v níž nemanželská matka tvrdí, že ho označila za nemanželského otce jen z nenávisti, nemůže se domáhati neplatnosti smíru, nedopustilo-li se právní ochranné oddělení nalezince při ujednávání smíru nepoctivosti.
(Rozh. ze dne 7. února 1930, Rv I 1798/29.)
Ve sporu o uznání nemanželského otcovství a o placení výživného ujednal žalovaný Miroslav H. smír, jímž se výslovně přiznal k otcovství a zavázal se platiti výživné. Žalobou, o niž tu jde, domáhal se Miroslav H. neplatnosti smíru a výroku, že není otcem žalovaného dítěte, tvrdě, že smír uzavřel pod dojmem lstivého předstírání nemanželské matky, že jest nemanželským otcem. Žaloba byla zamítnuta soudy všech tří stolic, Nejvyšším soudem z těchto
důvodů:
Nelze přisvědčiti dovolání, že žalovaná nezl. Ludmila L-ová, s níž ujednal žalobce dne 10. října 1926 soudní smír, o jehož neplatnost nyní žaluje, odpovídá za lstivé předstírání své nemanželské matky Marie L-ové. Smír byl ujednán právním ochranným oddělením zemského nalezince jako poručníkem žalovaného dítěte, nemanželská matka nebyla na něm nijak zúčastněna. Tvrzení, že smír byl ujednán z jejího podnětu nebo za její pomoci, nemá ve spisech pražádné opory. S hlediska pravidel o omylu — §§ 871 a 875 obč. zák. — jest nemanželská matka třetí osobou a nepravdivé její předstírání by opravňovalo žalobce jen v tom případě domáhati se prohlášení smíru za neplatný pro podstatný omyl, kdyby právní ochranné oddělení nalezince bylo o něm vědělo neb aspoň věděti musilo. Právní námitky žalobcovy proti napadenému rozhodnutí jsou již z tohoto důvodu liché. Mimo to jest však sám právní základ žaloby, ze prý žalobce ujednal smír v omylu o oprávněnosti nároku na uznání otcovství a na výživu, v rozporu s vlastním skutkovým přednesem žalobcovým. Skutečnost zplození vymyká se bezprostřednímu poznání a tím i přímému důkazu. Podle zákona není nemanželským otcem ten, koho nemanželská matka za otce prohlašuje, nýbrž kdo s ní tělesně obcoval v kritické době. Prohlašovala-li nemanželská matka, že otcem jest žalobce, bylo tím ovšem i tvrzeno, že s ní obcoval v kritické době, ale tím tvrzením mohl býti v omyl uveden jen poručník dítěte. — čís. 9631 —
207
nikoliv žalobce. Jenom poručenstvo dítěte mohlo by se domáhati neplatnosti smíru pro takovýto omyl. Žalobce neujednal smír podle svých vlastních udání proto, že byl uveden v omyl o svém tělesném obcování s matkou dítěte v kritické době, nýbrž pro to, že pokládal spor za beznadějný. Nežaluje z důvodu omylu, nýbrž na základě později nalezené listiny, totiž dopisu nemanželské matky z roku 1927, v němž mu píše, že ho označila za otce dítěte z nenávisti a že jest ochotna u soudu odpřísáhnouti, že otcem není. Podle § 1387 obč. zák. nepozbývá však bezelstně ujednaný smír platnosti ani tehdy, kdyby nově předloženou listinou bylo prokázáno, že porovnaný nárok nebyl vůbec po právu. An žalobce netvrdí a ovšem ani tvrditi nemůže, že se právní ochranné oddělení nalezince při ujednáváni smíru dopustilo nepoctivosti, musí býti nárok na prohlášení smíru za neplatný zamítnut, aniž jest vůbec třeba a možno zkoumati právní dosah předloženého dopisu. Pokud jest platným a závazným smír, v němž žalobce uznal otcovství, nemůže ovšem býti vyhověno ani návrhu, by bylo určeno, že otcem není, neboť brání tomu práva žalovaného dítěte nabytá smírem.

Citace:

Čís. 9630.. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: Právnické vydavatelství JUDr. V. Tomsa v Praze, 1931, svazek/ročník 12/1, s. 234-235.