Čís. 5402.

Stavební ruch (zákon ze dne 25. ledna 1923, čís. 35 sb. z. a n.).
Vyvlastňovatel, žádaje podle §u 8 (3) zák. o vklad vlastnického práva na vyvlastněné nemovitosti pro sebe, musí podle §u 7 (2) zák. prokázati listinami k návrhu připojenými, že došlo k vyvlastnění a že náhrada za vyvlastněnou nemovitost byla za podmínek §u 7 (1) zák. hotově zaplacena neb u knihovního soudu složena.
(Rozh. ze dne 29. října 1925, R I 891/25.) Žádosti stavebního družstva, by podle výnosu okresní politické správy ze dne 31. března 1925 bylo pro ně vloženo vlastnické právo na pozemky, vyvlastněné dle zákona o stavebním ruchu ze dne 25. ledna 1923, čís. 35 sb. z. a n., soud prvé stolice vyhověl, rekursní soud žádost zamítl. Důvody: Dle §u 5 zákona ze dne 25. ledna 1923, čís. 35 sb. z. a n. vydá úřad (t. j. úřad v §u 4 (1) zákona jmenovaný) vyvlastňovací nález s obsahem v odst. (4) a (6) §u 5 uvedeným a z rozhodnutí odvolacím úřadem o nálezu tom učiněného není dalšího opravného prostředku (§ 5 (7) zákona). Takovýmto vyvlastňovacím nálezem (rozhodnutím o něm) nabývá však vyvlastnitel pouze důvodu (§§ 425 a 431 obč. zák.) závislého na podmínce složení náhrady prozatímní jistoty způsobem v §u 7 zákona stanoveným (§ 6 (1) zákona, a tam citovaný § 365 obč. zák.). Splnění této podmínky vykazuje se odevzdáním v držbu v §u 7 (2) zákona zmíněným. Třebaže se tedy v §u 8 (3) zákona nepraví výslovně, čím má vyvlastnitel svůj návrh na vklad práva vlastnického doložiti, jde z toho, co řečeno, na jevo, že doklady těmi jsou jednak nález vyvlastňovací, jednak výkaz odevzdání pozemku úřadem v držení vyvlastňovatele. V případě, o který tu jde, nebyl však předložen ani výkaz o odevzdání pozemků v držení vyvlastnitele, t. j. žadatele, ani celý vyvlastňovací nález, neboť ve výnosu zemské správy politické ze dne 25. března 1925 intimovaném okresní správou politickou ze dne 31. března 1925 praví se výslovně, že zemská politická správa v Praze výnosem tím potvrzuje vyvlastňovací nález, avšak ve směrech ve výnosu tom zmíněných doplněný (pozměněný), tak že v knihovní žádosti scházel vyvlastňovací nález okresní politické správy ze dne 19. dubna 1923, čís. 31185. Poněvadž doklady ku povolení vkladu potřebné v knihovní žádosti scházely, měla býti žádost zamítnuta.
Nejvyšší soud nevyhověl dovolacímu rekursu.
Důvody:
Přisvědčiti jest názoru rekursniho soudu, že vyvlastňovatel, žádaje dle §u 8 (3) zákona o stavebním ruchu ze dne 25. ledna 1923, čís. 35 sb. z. a n. o vklad práva vlastnického na vyvlastněné nemovitosti pro sebe, musí dle §u 7 (2) zákona listinami prokázati, že došlo k vyvlastnění a že náhrada za vyvlastněnou nemovitost byla za podmínek §u 7 (1) téhož zákona hotově zaplacena nebo u knihovního soudu složena. Dle jasného znění §u 94 knih. zák. musí býti knihovní návrh odůvodněn obsahem listin k návrhu přiložených. Rekursní soud správně vytkl, že nebyl předložen vyvlastňovací nález správního úřadu prvé stolice, nýbrž pouze výnos zemské politické správy, který však obsahuje jen slovné znění částečných změn a doplňku nálezu prvé stolice, a rovněž správné poukazuje na to, že nebyl přiložen výkaz o složení náhrady k soudu. Nestačí, že snad u soudu jsou spisy, z nichž složení k soudu jest patrno, nýbrž třeba jest, aby i složení náhrady bylo listinou k návrhu připojenou prokázáno. Právem proto zamítl rekursní soud žádost stěžovatele o vklad práva vlastnického na vyvlastněné pozemky, a nemohlo býti dovolacímu rekursu vyhověno.

Citace:

Čís. 5383. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 510-514.