Čís. 5602.

Stalo-li se doručení ve věci neferiální za soudních prázdnin, počíná lhůta k opravným prostředkům běžeti dnem 26. srpna, tento den včítajíc.
(Rozh. ze dne 31. prosince 1925, R I 1044/25.)
Procesní soud prvé stolice vyhověl žalobě o rozvod manželství od stolu a lože. Odvolací soud odmítl odvolání žalovaného jako opožděné. Důvody: Napadený rozsudek byl doručen žalovanému dle předpisů o doručení dne 30. července 1925. Ježto den ten spadal do soudních prázdnin, prodloužila se čtrnáctidenní (§ 464 c. ř. s.) lhůta odvolací o část soudních prázdnin, která při počátku lhůty ještě zbývala (§ 225 c. ř. s.), tudíž o dobu od 31. července 1925 do 25. srpna 1925, kterýmžto dnem soudní prázdniny končí (§ 222 c. ř. s. a § 47 j. n.), tak že lhůta odvolací ve skutečnosti počala běžeti 26. srpnem 1925 a končila dnem 8. září 1925. Tento den jest však dnem všedním, neboť dřívější předpis §u 44 nař. min. sprav. ze dne 5. května 1897, čís. 112 ř. zák. stanovivší se zřetelem na § 221 c. ř. s. jako den sváteční také den Narození Panny Marie, připadající vždy na 8 září, zrušen byl zákonem ze dne 3. dubna 1925, čís. 65 sb. z. a n., jímž stanoveno, že předpisy o svátcích platí na příště pro dny v §u 1 cit. zákona taxativně uvedené, a v §u 5 zákona vysloveno, že veškerá dosavadní ustanovení o dnech svátečních, pokud se nesrovnávají s citovaným zákonem, se zrušují. Ježto tudíž den narození Panny Marie v § 1 cit. zák. výslovně uveden není, neplatí již od doby platnosti zákona toho, to jest od 15. dubna 1925, za den sváteční, neplatí pro den ten předpisy o nedělích v §u 4 cit. zák. stanovené, a stal se den ten —
nehledě k oboru církevnímu — pro obor státní a tudíž také pro obor soudnictví dnem všedním. Jelikož pak odvolání podáno bylo teprve 9. září b. r. a to osobně, tudíž po uplynutí čtrnáctidenní lhůty odvolací, jest opožděné a náleželo již prvému soudu, aby je se zřetelem na § 468 c. ř. s. jako takové odmítl. Ježto sе tak nestalo, bylo odvolání soudem odvolacím dle §u 471 čís. 2, 473, 474, 2 c. ř. s. jako opožděné odmítnouti.
Nejvyšší soud nevyhověl rekursu.
Důvody:
Napadené usnesení odpovídá úplně stavu věci i zákonu. K vývodům rekursu jest dodati toto: Stěžovatel jest na omylu, domnívaje se, že vzhledem k předpisu §u 125 c. ř. s. nepočítá se do odvolací lhůty ještě také první den po soudních prázdninách a že věc má se tak, jakoby rozsudek procesního soudu byl býval doručen až první den po prázdninách, t. j. 26. srpna. Rozsudek v tomto neferiálním sporu doručen byl za soudních prázdnin, totiž 30. července 1925, čímž prodloužila se lhůta k podání odvolání podle §u 225 c. ř. s. o zbytek doby soudních prázdnin, ale jen o tuto dobu a ne také ještě o jeden další den. Počala tudíž čtrnáctidenní lhůta odvolací běžeti dnem 26. srpna 1925, tento den včítajic, takže odvolání, podané osobně až 9. září 1925, bylo podáno pozdě.

Citace:

Čís. 5279. Váž. civ., 7 (1925), sv. 2. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1926, svazek/ročník 7/2, s. 320-322.