Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní, 65 (1926). Praha: Právnická jednota v Praze, 704 s.
Authors:
= Váž. civ., 21 (1939)
PDF

Čís. 17457.


Vymáhající strana musí v exekuční žádosti tvrditi a veřejnou listinou podle § 9 ex. ř. prokázati totožnost povinného s dlužníkem uvedeným v exekučním titulu, byla-li později dlužníkovi povolena změna jména. Byla-li však exekuce bez takového důkazu prvým soudem již jednou podle téhož exekučního titulu povolena a nenapadl-li povinný toto unesení, neměl rekursní soud důvodu, aby bral totožnost povinného s pravým dlužníkem v pochybnost.
(Rozh. ze dne 9. listopadu 1939, R I 516/39.)
Prvý soud povolil vymáhající straně exekuci zabavením pohledávky. Rekursní soud návrh zamítl. Důvody: Podle § 9 ex. ř. lze povoliti exekuci pro jinou osobu, nežli tu, která jest jako oprávněná v exekučním titulu uvedena, nebo proti někomu jinému nežli tomu, kdo jest uveden v exekučním titulu jako povinný jen, pokud se prokáže listinami veřejnými nebo veřejně ověřenými, že nárok v exekučním titulu uznaný nebo závazek v něm určený z osob tam pojmenovaných přešel na ty osoby, od nichž nebo proti nimž jest exekuce navržena. Vymáhající strana tvrdí v exekučním návrhu, že původně se jmenoval povinný Müller a, že po vzniku exekučního titulu byla povinnému povolena změna jména na Miller, ale nepředložila o tom podle § 9 ex. ř. veřejnou listinu, ačkoliv předložení takové listiny jest v takovém případě nutné (Komentář Neumann-Lichtblau, I. díl, str. 71). Měl proto prvý soud takovýto návrh zamítnouti.
Nejvyšší soud obnovil usnesení prvého soudu.
Důvody:
Jest sice správné, že podle § 9 ex. ř. má vymáhající strana veřejnými listinami prokázati, že pohledávka exekučním titulem vykázaná přísluší jí a proti povinné straně, že ona jest pravou a oprávněnou vymáhající věřitelkou a povinná strana pravou povinnou stranou. Leč v tomto případě toho již potřebí nebylo. Podle obsahu notářského spisu ze dne 30. září 1925, který jest exekučním titulem, přísluší pohledávka proti V. Müllerovi a bylo proto na vymáhající straně, když později zemským úřadem v P. byla povinnému povolena změna jména na Miller, tuto změnu nejen v exekuční žádosti tvrditi jako v daném případě, nýbrž ji i veřejnými listinami prokázati. Avšak, když byla podle téhož notářského spisu povolena téže vymáhající straně okresním soudem exekučním v P. již exekuce, rovněž proti V. Millerovi dne 29. srpna 1936 č. j. ... a také dne 20. března 1937 č. j. ..., aniž by tato usnesení exekuci povolující byla povinným napadena, nebylo již důvodu, aby bylo rekursním soudem bráno v pochybnost, že povinný M. jest pravou povinnou stranou.
Citace:
Čís. 17457. Rozhodnutí nejvyššího soudu československé republiky ve věcech občanských. Praha: JUDr. V. Tomsa, právnické vydavatelství, 1940, svazek/ročník 21, s. 587-588.
Creative Commons BY-NC-ND 4.0 Obsah podléhá licenci Creative Commons BY-NC-ND 4.0. Uveďte autora (BY), neužívejte dílo komerčně (NC), Nezasahujte do díla (ND).