Po právoplatnosti odevzdací listiny nemůže pozůstalostní soudce rozhodnouti, že odkaz legatáře, který, jak později se objevilo, zemřel před zůstavitelkyní, připadá dědici jako další dědický podíl.

Okresní soud v Č. rozhodl po právoplatnosti odevzdací listiny, že odkaz synovci zůstavitelky připadá dědici, poněvadž odkazovník zemřel podle usnesení o prohlášení za mrtva před zůstavitelkyní. Kr. s. v Č. L. toto usnesení potvrdil proto, že odkazovník po své smrti nemohl nabýt žádného práva. Nejvyšší soud však obě usnesení zrušil z těchto důvodů:
Mimořádnému dovolacímu rekursu nelze upříti oprávněnosti, pokud vytýká, že prvý soudce přes to, že pozůstalostní řízení po A. D. odevzdací listinou bylo právoplatně ukončeno, nařídil usnesením dodatečné pozůstalostní jednání a rozhodl usnesením, že odkaz A. S., který zemřel před zůstavitelkyní A. D.. připadá dědici R. H. jako další dědický podíl.
Toto usnesení prvého soudce, jakož i potvrzující usnesení rekursního soudu, odporuje zřejmě ustanovením patentu ze dne 9. srpna 1854 čís. 208 ř. z. o projednání pozůstalosti a jeho skončení, neboť usnesení kr. s. v J., jímž odkazovník A. S. byl prohlášen za mrtva, nebylo zákonným důvodem pro obnovení pozůstalostního řízení. Nižší sondy přehlížejí, že se tímto usnesením neobjevilo žádné nové, dosud neznámé pozůstalostní jmění ve smyslu § 179 uvedeného patentu a že podle § 180 tohoto patentu nové projednání pozůstalosti není přípustným ani v případě, když dodatečně byla nalezena poslední vůle zůslavitelova.
Ze usnesení nižších soudů odporují zřejmě také předpisu § 9 uvedeného patentu, dlužno dovozovati z následujících okolností: Podle protokolu o projednání pozůstalosti prohlásili pozůstalostní účastníci, že chtějí, by odkaz 2000 Kč byl přiřknut každým případem nezvěstnému odkazovníku A. S. Tento protokol byl usnesením pozůstalostního a opatrovnického soudu, ohledně A. S. schválen. Týmž soudem bylo usnesením schváleno složení částky 1988 Kč 94 h pro A. S. a za souhlasu pozůstalostního a opatrovnického soudu převzal opatrovník za mrtvého prohlášeného A. S., který při projednání pozůstalosti byl pokládán za nezvěstného, za tohoto vkladní list spořitelny znějící na uvedenou částku 1988 Kč 94 h, zbytek to odkazu v původní výši 2000 Kč.
Pozůstalost A. S. a jeho opatrovník nabyl tedy uvedeným postupem pozůstalostního a opatrovnického soudu oprávněni ve smyslu § 9 patentu o mimosporném řízení a proto byla změna odevzdací listiny, podle které pozůstalost A. D. byla odevzdána R. H—ovi na základě testamentu ze dne 2. května 1915, jakož i změna uvedených usnesení v ten smysl, že sporný odkaz připadá R. H. jako dědici, zřejmě protizákonnou.
Za tohoto stavu věci nezbývá, než ponechati pořadu práva rozhodnutí o rozporu mezi dědicem R. H. a pozůstalosti odkazovníka A. S.
Rozhodnutí nejvyššího soudu v Brně ze dne 20. října 1925 č. j. R I 674/25-2. Dr. Boh. Voneš.

Citace:

Po právoplatnosti odevzdací listiny nemůže. Právník. Časopis věnovaný vědě právní i státní. Praha: Právnická jednota v Praze, 1926, svazek/ročník 65, číslo/sešit 6, s. 220-221.