Č. 3519.

Pozemková reforma: Které námitky nejsou před nss-em přípustné ve sporu o výpověď z hospodaření na zabraných nemovitostech?
(Nález ze dne 25. dubna 1924 č. 3401).
Prejudikatura: Boh. 3352 adm. a jiné.
Věc: Arpád H. v S. proti státnímu pozemkovému úřadu o výpověď z hospodaření na zabraných nemovitostech.
Výrok: Stížnost se odmítá jako nepřípustná.
Důvody: Podáním z 5. června 1923 zakročil žal. úřad u okr. soudu v L., aby doručena byla st-li, pachtýři nemovitostí a dvorů J. a S., náležejících seniorátu Z., výpověď z hospodaření na dvorech těch a nemovitostech zapsaných ve vl. č. — — — a to v celém rozsahu a obsahu, jak z užívání pozemků a hospodaření na nich, tak i z užívání budov na dobu šesti měsíců, počínajíc dnem doručení této výpovědi s tím, že proti výpovědi přísluší osobě hospodařící právo stížnosti k soudu nadřízenému, a to jen z důvodu, že nebylo šetřeno předpisů části I. c ) náhr. zák. Zábor a zamýšlené převzetí nemovitostí těch, pokud leží na území čsl. republiky, vyhlášeny byly výměry okr. soudu v L. z 20. února 1923 a z 2. května 1923 na soudní desce.
Uvažuje o stížnosti do opatření toho podané shledal nss, že není příslušným k rozhodování o námitkách, které ve stížnosti jsou uplatňovány.
Jak nss opětně již vyslovil (dle § 44 j. ř. poukazuje se na zdejší nál. Boh. 3352 adm.) »nemá výpověď stpú-u, daná z hospodaření na zabraném majetku, povahu ryzího rozhodnutí administrativního úřadu, naříkatelného jediné stížností k nss, nýbrž je především prohlášením stpú-u, jímž tento jménem státu jako strana dává výpověď z hospodaření osobám, které na statku státem zabraném hospodaří. V této své vlastnosti pouhého prohlášení strany jest pak výpověď ta naříkatelná jedině stížností u příslušného soudu (§ 20 náhr. zák.), takže kompetence nss-u jest dle § 3 lit. a) zák. o ss vyloučena. Jen pokud stpú, vypovídaje hospodaření na zabraných nemovitostech, rozhoduje spolu o otázkách, o nichž přísluší mu rozhodovati jako úřadu administrativnímu, může i výpověď z hospodaření dle zák. náhradového daná býti předmětem judikující činnosti nss-u.
Posuzuje přípustnost stížností vznesených námitek s tohoto hlediska, shledal nss, že všechny vymykají se kompetenci jeho a jsou proto nepřípustné.
Neboť výtkami,
a) že nebylo šetřeno předpisu § 23 náhr. zák., dle něhož dle stížnosti lze dáti výpověď jen byla-li provedena neb aspoň navržena poznámka záboru a zamýšleného převzetí, b) že výpověď odporuje § 12 náhr. zák. ohledně doby, jak výpověď je dáti a § 24 č. 3 náhr. zák., dle něhož je označiti dle kalendáře počátek a konec výpovědi a vyhlásiti na soudní desce,
c) že výpověď nebyla doručena soudu svěřenskému, že nebyl řádně ustanoven opatrovník,
d)že právní poučení dané straně je v rozporu z ustanovením § 20 náhr. zák.
vytýká stížnost vesměs porušení ustanovení části I. lit. c) náhr. zák. Pro porušení těchto ustanovení je pak dle § 20 náhr. zák. přípustná stížnost k nadřízenému soudu a nemůže tedy o výtkách těch judikovati nss.
Konečně i námitky, že se st-li vypovídá hospodaření pouze na části jím obhospodařovaných nemovitostí bez ohledu na to, bude-li moci na zbytku řádně hospodařiti a že výpověď byla dána, aniž bylo se st-lem jednáno, směřují proti té složce výpovědi, jež jest pouhým prohlášením strany a nikoli proti nějakému rozhodnutí o otázce, o níž přísluší stpú-u rozhodovati jako úřadu administrativnímu, jsou tedy i tyto výtky s hlediska § 2 zák. o ss nepřípustný.
Vycházeje z těchto úvah, odmítl nss stížnost, která obsahuje jen nepřípustné námitky.

Citace:

č. 3519. Sbírka nálezů Nejvyššího správního soudu ve věcech administrativních. Praha: Právnické vydavatelství v Praze, 1925, svazek/ročník 6/1, s. 1113-1114.