Čís. 15197.
Odporovacia žaloba je žalobou o plnenie alebo trpenie a nie žalobou určovacou; vyrieknutie bezúčinnosti právneho úkonu má len ráz predurčujúci a nemusí byť pojaté do žalobnej žiadosti vedľa žiadosti o plnenie alebo trpenie. Nepřípustné je domáhaf sa púhebo výroku o bezúčinnosti právneho úkonu.
(Rozh. z 13. mája 1936, Rv III 1093/35.)
Dlžníci žalujúcej strany Peter Ď. a jeho manželka podpísali žalovanému dlžný úpis a povolili mu, aby si na základe tohoto dlžného úpisu dal na ich nehnuteľnosti vložiť záložné právo. Žalujúca strana napadla tento právny úkon svojich dlžníkov odporovacou žalobou, v ktorej sa povodně domáhala súdneho výroku, že dotyčné záložně právo je neplatné a že sa nariaďuje jeho výmaz; žalobný petit modifikovala pozdejšie tak, že žiadala, aby bolo uznané, že vložené záložně právo je voči nej (žalujúcej straně) bezúčinné.
Súdy všetkých troch stolic žalobu zamietly. Najvyšší súd z týchto dovodov: Podle § 13 odp. ř. je nutné, uvésti v odpůrčí žalobě, v jakém rozsahu a jakým způsobem má žalovaný pro uspokojení věřitele něco plniti nebo trpěti. Z toho plyne, že žaloba odpůrčí jest žalobou o plnění aneb trpění, nikoli však žalobou určovací a že je nepřípustná žaloba, domáhající se jen prohlášení bezúčinnosti právního jednání. Prohlášení bezúčinnosti právního úkonu jest pouze rázu předurčujícího a nemusí býti pojato do žádosti žalobní vedle žádosti o plnění aneb trpění (srov. rozh. Sb. n. s. č. 9230 a 10294). Neobstojí proto žaloba dovolatelky, přednesená u soudu prvé stolice v modifikovaném znění, aby bylo uznáno právem, že zástavní právo, o které jde v souzené rozepři, jest bezúčinné vůči dovolatelce. Proto odvolací soud bez porušení právních pravidel potvrzením rozsudku soudu prvé stolice žalobu zamítl.